Gymnázium F. X. Šaldy : Devadesát let historie

Nejstarší česká střední škola v Liberci a dlouho i jediné místní gymnázium slaví kulaté výročí. Sedmička zmapovala její bohatou historii.

Před budovou německé obecné školy na Jeřábu postávají studenti a chystají se na svůj první den v lavicích nového českého gymnázia. Je 19. září 1919 a vyučovat se bude ve dvou primách a jedné tercii. Pro prvního ředitele Josefa Vinše a českou menšinu v Liberci je to velký den. Po letech, které doprovázely ústrky, nedůvěra i pochybnosti, si dokázali splnit svůj sen. Odpovídal tomu i velký zájem studentů. Do lavic na českém gymnáziu jich tehdy nastoupilo 123.
S myšlenkou založit v Liberci české gymnázium přišel již v březnu roku 1907 vážený liberecký občan, lékař a vlastenec Václav Šamánek. Jeho zřízením chtěl posílit příliv české inteligence do Liberce. V převážně německém městě totiž nebyla jediná česká střední škola. „Žáci, kteří absolvovali českou obecnou školu, proto pokračovali ve studiu na některé z německých středních škol v Liberci, nebo se přihlásili na některou z českých škol v Turnově, Jičíně či Jilemnici. To ale bylo zase velmi drahé,“ řekla současná ředitelka Gymnázia F. X. Šaldy Irena Přádná. Nápad zřídit v Liberci české gymnázium se ale ani trochu nelíbil tehdejší rakouské vládě. O tři roky později proto nechala komisaře Morcha, aby násilně vyklidil sál, v němž se tajně sešli příznivci a zakladatelé budoucí školy. A mělo být ještě hůř. V květnu roku 1916 totiž zemřel duchovní otec gymnázia Václav Šamánek. Jeho myšlenky ale žily dál a po vzniku Československé republiky už nic nebránilo tomu, aby Ministerstvo školství a národní osvěty povolilo otevření Českého státního reformního reálného gymnasia v Liberci.

Rozdělená škola

V provizorních prostorách školní budovy Na Jeřábu vydrželo české gymnázium jenom rok. Škola se musela přizpůsobit rostoucímu zájmu studentů a přestěhovala se do budovy Státního německého gymnázia v dnešní Hálkově ulici.
„Aby nedocházelo k šarvátkám mezi českými a německými studenty, byly na chodbách vybudovány příčky, oddělující od sebe české a německé gymnázium. Obě části měly také svůj samostatný vchod. České gymnázium ale rostlo dál, a tak v následujících letech nechalo vedení školy příčky vybourat,“ vysvětlila ředitelka.
To už se ale pomalu blížila Mnichovská dohoda. Dne 25. září 1938 bylo vyučování přerušeno a tak to zůstalo do konce války. České školy v pohraničí se na sedm let uzavřely.
Do lavic gymnázia se žáci vrátili už v září 1945. A zase se stěhovali. Budovu v Hálkově ulici obsadil národní výbor a na gymnázium zbyla z válečných let hodně poškozená budova na Husově třídě. Škola alespoň získala zpět svůj ztracený archiv. Z Jaroměře jej přivezl profesor Vladivoj Technik, který patřil mezi první maturanty gymnázia a učil zde již před válkou.
Poválečné roky, ale nebyly jednoduché. V zimě nebylo dost uhlí a žáci mrzli. Na Mostecko se proto vypravila skupina profesorů, studentů a jejich rodičů, aby si sami naložili uhlí na vagony.
Poprvé ve své historii se navíc mohlo gymnázium pochlubit přízviskem F. X. Šaldy. Jméno slavného libereckého rodáka k názvu gymnázia připojili 10. července 1946. To už se ale na nejstarší střední školu v Liberci řítila další pohroma. Únor 1948 a nástup komunistů.

Socialistický třesk

Nový školský zákon zredukoval gymnázia do pouhých čtyř ročníků. Ve školním roce 1948–49 tak mohli na škole pokračovat jen žáci, kteří již absolvovali alespoň tercii. Ostatní museli odejít do nově zřízených škol II. stupně. Počet tříd gymnázia se tak zmenšil z dvaceti na dvanáct a počet studentů klesl z 616 na 278. Ke změnám došlo i v profesorském sboru. Ještě v během školního roku 1947–48 musel z gymnázia a školství vůbec odejít profesor Oldřich Moravec. Na jiné školy ale byli přeloženi i další.
V padesátých letech se škola opět přestěhovala. Tentokrát do budovy v Jeronýmově ulici. Komunistická ideologie pronikla všude. K výuce přibyly povinné brigády. Ostře sledované byly i přihlášky na vysoké školy. Kdo nebyl ze „správné“ rodiny, měl smůlu.
„Studenti potřebovali doporučení komise, která se rozhodovala podle kádrového profilu studenta a jeho rodičů. Nerovný boj v této komisi vedl i ředitel gymnázia Václav Pavlík. Zastával se dobrých studentů, kterým ostatní členové komise odmítali z kádrových důvodů doporučení ke studiu na vysoké škole dát,“ poznamenala Přádná.
Ve druhé polovině šedesátých let se i na gymnáziu odrážel demokratizační proces v celé společnosti. Změny nastaly zejména v humanitních předmětech. Kromě povinné ruštiny mohli žáci studovat i angličtinu, francouzštinu, němčinu či latinu. Přijely ale sovětské tanky a všechno bylo zase jinak. Ředitele Pavlíka nahradila Jiřina Havlíková. A ze školy odešli další profesoři. Především ti, kteří nebyli v žádné straně a nebo v té špatné. „Jejich odchod znamenal výrazné zlepšení kádrové situace na škole,“ napsala tehdy do školní kroniky ředitelka Havlíková. Popáté ve své historii se Gymnázium F. X. Šaldy stěhovalo na začátku školního roku 1986–87. Tentokrát přesídlilo do nové budovy v Partyzánské ulici. Studenti a profesoři dostali odborné učebny s televizními okruhy, pořádnou tělocvičnu a na svou dobu moderní jídelnu.
„Nová budova měla bohužel jeden velký nedostatek. Málo učeben. Problém vyřešil až o rok později komplikovaný rozvrh hodin,“ doplnila Přádná.

Období změn

Listopadové události roku 1989 prožívali studenti i profesoři na gymnáziu velmi intenzivně. Studenti školy 21. listopadu vstoupili do stávky a o šest dní se připojili ke stávce generální. K nim se záhy přidali i profesoři a proti vůli ředitele vydali prohlášení na podporu studentských požadavků. V květnu následujícího roku už se konal konkurz na ředitele nového. Vyhrála jej Irena Přádná, která je ve vedení školy dodnes. Gymnáziu byl vrácen čestný název, vznikl sbor Cum Decore a škola začala spolupracovat s dalšími gymnázii v zahraničí. Bouřlivý rozvoj prodělala po revoluci také zájmová činnost studentů. Jejím vyvrcholením byl v českém středoškolském prostředí unikátní projekt nazvaný Neviditelné oběti komunismu.