Hamlet zabodoval. Ledecký se klaněl za potlesku Japonců v Tokiu

V roce 1989 se z rádií linul hit skupiny Žentour, který proslavil tehdy sedmadvacetiletého Pražana Janka Ledeckého. Zpíval v něm, že „Všechno bude fajn“. A taky že bylo. Devadesátá léta udělala z Ledeckého superstar českého showbyznysu. Na jejich konci to korunoval úspěch jeho autorského rockového muzikálu Hamlet.

Teď se s jeho obnovenou podobou Ledecký vrátil a na prknech Divadla Broadway s ním bude vystupovat až do 29. dubna. Původně Shakespearovo dílo se později dostalo v Ledeckého verzi i do ciziny. V korejském Soulu se hraje už čtvrtá verze, v únoru se uskutečnila premiéra v Japonsku. Český Hamlet se ale hrál i ve Spojených státech. Tam ho nastudoval režisér Robert Johanson, který režíruje představení také nyní v pražském Divadle Broadway pod názvem Hamlet The Rock Opera.

V čem se tato nová světová verze liší od té původní?

Pod vedením režiséra Johansona jsem zcela zásadně změnil dramatickou stavbu, přepsal jsem a doplnil většinu hudebních čísel. Diváci se tak dočkali a dočkají i Hamletova „být, či nebýt“, které v původní verzi chybělo. Na Elsinor ve světové verzi dorazí i Rosencrantz a Guildenstern, kteří žánrový záběr obohatí o hip hop. Za což jsou po zásluze potrestáni. Takže máme o dva mrtvé při souboji navíc.

Jakou roli máte v Hamletovi vy? Kdysi jste Hamleta přímo hrál.

To je pravda, v původní verzi jsem skutečně hrál Hamleta. Jenže teď jsem přece jenom o trochu větší kluk, takže si zahraju tu nádhernou zápornou postavu Hamletova strýce, krále Claudia. Navíc v Americe jsem se nechal vyhecovat těmi báječnými tenory, které jsem tam měl na předváděčkách k dispozici, a Hamleta jsem dopsal do jejich rozsahu. A tenor, to já teda fakt nejsem!

Je nějaká role, kterou byste si ještě v budoucnu v Hamletovi chtěl vyzkoušet?

Rád bych si zahrál a zazpíval Ofélii a královnu Gertrudu, ale to mně asi v tomhle životě nevyjde. Takže mě v budoucnosti možná potká Polonius a pak ten hrobník. Ten nás čeká nakonec všechny.

Kdo vás z účinkujících svým výkonem hodně překvapil?

V Hamletovi hraje třeba Pepa Vojtek, Marta Jandová, Leona Machálková, Pepa Laufer, Tomáš Trapl a další skvělí interpreti. Mě ale nejvíc dostal Václav Noid Bárta. Je to totiž týpek, a na tom jsme se shodli s Robertem Johansonem, který kdyby žil v New Yorku, tak se o něj producenti na Broadwayi poperou. Jsem moc rád, že jsem nešlápl vedle ani s Eliškou Bučkovou, protože kdo ji viděl jako Ofélii, tak určitě nevěří. Ondra Ruml je zase Hamlet už od pohledu a užívá si to jako jízdu na horské dráze. Premiéra je ale bohužel jenom jedna a věřte mi, že se nedalo férově vybrat třeba mezi Josefem Lauferem a Martinem Poštou. Jejich Poloniové jsou každý jiný a oba naprosto geniální. Musím přiznat, že takhle skvělé obsazení a vyrovnané alternace jsem ještě v muzikálu neměl.

Došlo při přípravách Hamleta k nějaké nebezpečné události?

Tak do hrobu už nechtěně napadali skoro všichni. Při závěrečném souboji jsme to zatím zvládli bez vážnějších šrámů a doufám, že u toho už zůstane. Rekord s dvanácti stehy na čele ale drží korejský Hamlet Kim Soo Young, který se zranil při první veřejné generálce.

Hamlet měl premiéru i v Japonsku. Jak se vám ho tam podařilo prosadit?

Letošní premiéra v Tokiu byla opravdu naprostý průlom, protože japonští producenti jsou velmi opatrní a v Koreji, kde se Hamlet už nějakou dobu hraje, se byli rovnou čtyřikrát podívat na oficiální pozvání. Jenže to nebylo všechno! Oni totiž přijeli ještě desetkrát inkognito. Ověřili si, zda jsme si do hlediště při jejich oficiální přítomnosti nezaplatili „tleskající publikum“. Hamleta v Japonsku režíroval bývalý umělecký ředitel Japonského národního divadla Tamiya Kuriyama. Hlavní roli si zahrál Inoue Yoshio a je to fakt fešák.

Jak vzpomínáte na slavnostní premiéru, které jste se účastnil?

To opravdu zážitek byl! V Japonsku se premiérové děkovačky běžně neúčastní tvůrci, takže jsem hezky skromně seděl uprostřed sálu. Na konci posledního potlesku mě pak Hamlet představil, já se postavil a užil jsem si také svou část aplausu. Pak ale přišlo velké překvapení, když v sále rozsvítili a orchestr zahrál „odchodnou“ na cestu do šaten. Ale nikdo neodcházel. Diváci začali ještě víc tleskat a herci si mě vyžádali na jeviště. Takže jsem se dvakrát klaněl s celým souborem a cítil jsem neskutečnou euforii. Jsem totiž první z České republiky, komu se podařilo muzikál v Japonsku prosadit, a to je pro mě velká čest. Po představení se mnou hned začali producenti vyjednávat další sérii představení a navíc mě požádali o prezentaci Iago. To je muzikál, který jsem spolu s Robertem Johansonem napsal na motivy Shakespearova Othella.

Proč myslíte, že jsou Japonci tak jiní než my tady v České republice? Je to výchovou, náboženstvím, přirozenou skromností?

Japonsko je země s tisíciletou tradicí poslušnosti a dodržování přísné společenské hierarchie. Upřímně řečeno, to mi tady u nás moc neschází, ale ta elementární slušnost a snaha usmát se, i když vám zrovna do smíchu není, to by nám všem moc prospělo.

Co vůbec říkáte dnešní politické i společenské situaci a náladě v naší zemi?

Americký diplomat Henry Kissinger jednou řekl: „Devadesát procent politiků dělá špatné jméno těm zbývajícím deseti procentům.“ A není v tom bohužel žádná nadsázka. Demokracie odhalila své slabiny už v době svého vzniku v antickém Řecku. Sokrata poslali na smrt demokratickou volbou svobodní Athéňané. Když vstoupíte do politiky, máte stejnou šanci zůstat čistý, asi jako když chcete dělat kominíka v bílém smokingu. A nedělejte si iluze, že to jinde ve světě funguje jinak. To je prostě princip politiky.

Existuje tedy dle vás šance na zlepšení?

Jak mezi vládnoucí garniturou, tak mezi běžnými lidmi. Nejlepší a nejprogresivnější řešení je osvícený absolutismus. Akorát, že osvícených monarchů jako Karel IV. nebo Rudolf II. je i v dlouhodobé perspektivě staletí jako šafránu. Ale určitě by nejvíc pomohlo, kdyby si každý zametl před svým prahem…

JANEK LEDECKÝ

• Narodil se 27. 7. 1962 v Praze.
• Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze.
• Od roku 1982 vystupoval s kapelou Žentour.
• Je držitelem stříbrného slavíka a třech bronzových. V roce 1997 se stal na české Grammy zpěvákem roku.
• Hrál v muzikálech Pěna dní, Hamlet, Galileo.
• V současnosti právě vychází album Hamlet The Rock Opera k obnovenému muzikálu s šestnácti písničkami.