I když roboti využívají řady počítačových technologií a velkou část jejich „osobnosti“ tvoří právě software, jejich vývoj jde do samostatného segmentu. Na trhu jsou průmyslové stroje pro specializované činnosti, s minimální možností jakékoli univerzálnosti. Jejich cena je v řádu milionů a rozhodně nejsou a nikdy nebudou určeny pro domácí použití.
Vzpomínáte si ale na začátek a rozvoj domácích počítačů? Uživatelský robotický segment bude pravděpodobně tento vývoj opakovat. Objeví se noví Gatesové a Jobsové.
Cena domácích robotů
V minulosti byly počítače extrémně drahé a vlastnily je pouze bohaté školy, instituce nebo firmy. Apple ale přišel s nápadem prodávat jednoduché a malé počítače s určitými parametry, které by si mohl dovolit i běžný člověk. Nejprve je kupovali fanoušci, kterým nebylo líto utratit tisíce dolarů za technologicky pokročilou věc, se kterou lze dělat tolik věcí, jež běžný člověk naprosto nechápe.
Zrodil se nový trh domácích a firemních počítačů, jejich cena postupně klesla z původních statisíců korun na dnešní řády tisíce korun i u nejnovějšího modelu.
U robotů jsme dnes ve fázi podobné startu domácích počítačů. Lze již totiž koupit „domácí roboty“, které sice stojí tolik jako průměrný automobil, nic extra neumí, ale nabízí mnoho možností využití – zatím především pro fanoušky, programátory a inženýry.
Jedním takovým je nový RoboKind od výrobce Hanson Robotics. V současnosti je asi nejvybavenějším „levným“ a dostupným robotem na trhu.
Hanson Robotics a touha po emocích
David Hanson, zakladatel Hanson Robotics, se již ve škole věnoval vývoji robotů s realistickým vyjádřením emocí. V roce 2003 založil společnost a další vývoj v této oblasti se stal jeho životní cestou.
Důležitým zlomem bylo vyvinutí speciálního materiálu pro obličej. Látka „Frubber“ je dostatečně pružná a přizpůsobitelná, nabízí řadu dalších dobrých vlastností pro použití na obličeje robotů. Má třeba až 20× nižší spotřebu energie při tvarování než jiné materiály, což je důležité s ohledem na výdrž při napájení z baterií.
Na videu se podívejte na ukázku automatického učení vytváření obličejových emocí.
První ukázky obličejů robotů Hanson Robotics byly představeny již v roce 2006.
RoboKind a první domácí „hračka“
Hanson Robotics dnes prodává několik malých robotů s označením RoboKind. Jsou určeni především pro školy a inženýry, aby mohli zkoumat. Do malého robota se podařilo dostat mnoho pokročilých technologií a přitom udržet cenu na relativně nízké hranici. Nejvybavenější model stojí kolem 15 000 dolarů (270 tisíc korun), méně vybavený přibližně 8 500 dolarů (153 tisíc korun).
V prodeji jsou čtyři roboti s různou konfigurací: R-20 s emočním obličejem a nehybným tělem, R-30 s emočním obličejem a pohyblivými končetinami, R-40 s nehybným obličejem a možností chůze a R-50 s emočním obličejem a kompletně pohyblivým tělem i končetinami. Rozdíl je také v hlavách pojmenovaných Zeno, Alice, Einstein a Geo (ta nepodporuje emoce).
Co všechno tedy Hanson RoboKind obsahují a umí? Kromě těla, spousty servomotorků (RX-28, RX-64), gyroskopu, kompasu, akcelerometru a obličeje „Frubber“ jsou základem i dvě oči, respektive dvě kamery. Dokážou snímat obraz v rozlišení HD (720p) s rychlostí 30 snímků za sekundu. Zvládnou zpracovat i prostorový obraz a především rozpoznávat emoce uživatele.
Chování a interakce je však samozřejmě záležitostí softwaru. Ten je zcela zdarma v rámci open source a postupně se vyvíjí, i s použitím umělé inteligence a neuronových sítí. Software umožňuje velmi snadné programování, pro maximální kompatibilitu je API řešeno pomocí Java Virtual Machine.
Hanson ve videu představuje RoboKind
Velký, malý i levný
Hanson RoboKind lze již objednat na oficiálních stránkách společnosti, a i když je cena pořád pro většinu běžných uživatelů vysoká, majitele si najde. A jak bude tento trh rychle postupovat, respektive kdy se dočkáme mnohem lepších modelů s bohatými dovednosti a nízkou cenou?
Počítačům trvalo několik desítek let, téměř půl století, než se dostaly do současného stavu. S exponenciálním vývojem technologií by se ale v případě domácích robotů měl potřebný čas výrazně zkrátit. Otázka tedy zní, jestli bude již v roce 2030 běžné mít například dětského robota, který bude malé děti učit a pomáhat jim v poznávání světa po vzoru plyšového medvídka z filmu A.I., nebo budeme mít v té době již pokročilé univerzální roboty v domácnostech?
Teď je rok 2011 a máme tyto první „hračky“ a specializované přístroje. Starají se o spoustu jednoduchých věcí, jako je například vysávání a podobně. V případě velkých robotů ale snížení ceny na hranici současných počítačů nelze příliš očekávat. Alespoň do doby, než bude k dispozici velmi levný materiál, který zároveň poskytne veškeré možnosti pro stavbu takových robotů.
Samotné čipy a části složené z tranzistorů budou levné, jejich cena klesá díky miniaturizaci každé dva roky přibližně o polovinu. U stavby těla však nelze „miniaturizovat“, alespoň u běžných materiálů. Cena velkých univerzálních robotů se tak bude nejspíše podobat automobilům, začne tedy na hranici sto tisíc korun. Tak jako u automobilů, i u robotů bude jistě rozdíl ve velikosti, v kvalitě použitých materiálů a určení. Množství druhů a modelů bude bohaté a vybere si každý, i dle ceny a stáří výroby.
To vše se s velkou pravděpodobností odehraje ještě do poloviny tohoto století.
