Učitelka angličtiny druhé základní školy v Jindřichově Hradci Jitka Matoušková (28 let) je nejzkušenější a klíčovou hráčkou týmu. Na postu střední spojky je mozkem mužstva. V jarní části v době její nepřítomnosti Hradečtí nezvládli klíčová utkání. Podle trenéra René Kumpána je někdy příliš nedůrazná v osobních soubojích. Iveta Matoušková (22 let) nastupuje od září v jindřichohradecké nemocnici jako zdravotní sestra. Talentovaná hráčka na postu pivota je se svými fyzickými předpoklady schopná dávat deset gólů za utkání. Jejím nedostatkem je špatná koncentrace a nevyhranost.
Proč jste si vybraly právě házenou?
Jitka Matoušková: Když jsem začínala se sportem, zkoušela jsem basketbal. Ale nakonec vyhrála házená. Vlastně za mě rozhodl taťka. Ten tvrdil, že házená je lepší.
Iveta Matoušková: Od malinka jsem chtěla hrát hokej, protože ho hrál brácha. Začala jsem s basketem, ale tam si nás moc nevšímali. K házené mě přivedl taťka a tak jsem u ní zůstala.
Kdybyste se vzájemně zhodnotily. Čeho si na své jmenovkyni ceníte a kde má ještě rezervy?
Jitka M.: Nejenom mě, ale i všechny ostatní na první pohled zaujme Ivety postava. V celé soutěži má velký respekt. Ale někdy se příliš brzy vzdává. Mohla by se víc zabejčit a zakousnout.
Iveta M.: Na Jitce se mi líbí, jak dokáže na hřišti přemýšlet. A přiznám se, že si často říkám, jestli vůbec budu v jejím věku ještě hrát. Někdy by na nás mohla být daleko tvrdší a víc nás přitáhnout. Hlavně když brebtáme nebo se vymlouváme.
Interliga znamená každodenní tréninky. Ani víkendy nejsou volné. Neměly jste chuť někdy s házenou praštit?
Jitka M.: Jo. Už mockrát. Když přijde zranění nebo nemoc, tak si říkám, jestli to mám vůbec zapotřebí. Nejvíc mě u sportu drží parta.
Iveta M.: Už mnohokrát jsem měla chuť s tím seknout. Ne, že bych ostatním záviděla volno a zábavu. Spíš když se mi nedařilo nebo mě naštval trenér. Ale pokaždé vyhraje házená. Je už od třetí třídy součástí mého života.
Jaké máte přání nebo sen?
Jitka M.: Aspoň jednou odehrát sezonu bez zranění. Pak bych chtěla získat v Interlize medaili. To by znamenalo účast v pohárech a do města by přijela evropská družstva. A reprezentační ambice už nemám. To je pro mladší holky. Iveta M.: Pro mě je letos motivací medaile. Pak bych si jednou docela ráda vyzkoušela zahraniční angažmá.
