Heger: Chceme vzbudit zájem o město
Kde v Hranicích vařil bratr Bedřicha Smetany pivo? Mělo město svého kata? Jak vypadal pernštejnský zámek před rekonstrukcí? Nejen na tyto otázky odpovídá videodokument Historickým jádrem Hranic z dílny Michala Hegera a jeho kolegů z divadla Štěk & spol. Snímek, který poutavou formou přibližuje historii a půvaby městské památkové zóny, bude k vidění v úterky 13., 20. a 27. října od sedmi večer v divadle na Staré střelnici. O filmu hovoří režisér Michal Heger.
Jak vznikla myšlenka film natočit? Ivo Macháček z našeho divadla dělá průvodcovskou službu po Hranicích. Původně jsme chtěli udělat desetiminutový snímek po trase prohlídky. Pak jsme zjistili, že máme natočeno materiálu mnohem víc a byla by škoda s tím přestat. Až nakonec vznikl asi čtyřicetiminutový dokument o městské památkové zóně. Je dobře, že film má vazbu na něco už existujícího, tedy na tu průvodcovskou službu.
Proč by lidé, kteří byli na prohlídce s průvodcem, měli přijít ještě na film? Ono je to spíš obráceně. Film by měl vzbudit zájem o naše město. Památek tady až tolik není, ale na to málo, co tady je, chceme upozornit. Vzbudit v lidech trošku zájem. Chodíme po městě a hledíme do země nebo přemýšlíme o nezaplacených složenkách. Přitom stačí zvednout hlavu a člověk si najednou všimne třeba tadyhle fresky nebo támhle římsy. Snad k tomu trošku film inspiruje. Mohl by se hodit i školám.
Jak dlouho jste na filmu pracovali a kolik vás stál peněz? Zhruba rok. Nejdřív jsme řešili, kde sehnat techniku, s čímž nám nakonec pomohla olomoucká firma mého známého. Každý do natáčení podle možností nastrkal nějaké peníze a čas a řekli jsme si, že nejdřív film natočíme a pak se uvidí, co s ním bude. Na návratnost peněz jsme moc nemysleli, protože to bychom vůbec nezačali. Celková cena filmu je nakonec sto deset tisíc korun. Za film této stopáže se běžně platí kolem dvou set tisíc, my za něj chceme zhruba polovinu. Technicky není problém udělat jazykové mutace pro zahraniční diváky. Je to jen otázka peněz.
Co s filmem teď, když už je hotový, bude? Pomýšlíme na to, že by se film mohl městu hodit pro jeho prezentaci. Zastupitelstvo vidělo ukázku a čekáme, jestli bude mít zájem.
S čím byly při natáčení největší problémy? S městem samotným, tedy s tím, jak dnes vypadá. Trápila nás hlučnost povrchu v centru. Auta na kostkách strašně hučí a ztěžují, až znemožňují natáčení synchronního zvuku komentářů. Druhým problémem bylo, že město je doslova zahlceno různými sloupky, tyčkami a cedulkami. Byla celkem potíž najít pohled na dům, který není narušený žádnou takovou překážkou.
Máte v hlavě myšlenky na pokračování filmu? Něco už máme i rozděláno. Třeba vzpomínky místních na Hranice za první republiky, láká nás i pohled na historii dráhy Františka Josefa. Ale problémem jsou peníze. Nic z toho není komerčně zajímavé a město nás s těmito nápady zatím v grantovém systému nepodpořilo vůbec nebo minimálně. Granty se přidělují hlavně na agenturní vystoupení cizích umělců.
Jak vnímáte současný stav kultury v Hranicích? Oficiální kultura nestojí za nic. Chybí tady jakákoliv dramaturgie. Když zvážím, že ve městě zřetelně chybí technické zázemí i finanční podpora, existuje kultura v poměrně slušném počtu amatérských aktivit.
