Herny jako zlatý důl? To už je minulost

Desítka hracích automatů bliká ve zšeřelé místnosti a láká zájemce ke hře. Ale marně. Herna na třídě T. G. Masaryka je zcela prázdná, jen číšnice znuděně pokuřuje za barem. Asi půl hodiny trvá, než přijde
dvojice kamarádů s drobnými.
Vhazují je do jednoho automatu za druhým, ale příliš velkou tržbu neudělají. „Vždycky zkusím tak tři a čekám, co to dá. Dvakrát se mi podařilo vytáhnout deset tisíc korun. Ale nepřeháním to. Mám svůj limit, kterým jsou tři stovky. Je to jednodušší, než podávat sportku. Člověk se skoro vždycky k něčemu procvaká. Je to padesát na padesát,“ zapáleně líčí osmnáctiletý Jan Macura, který podle svých
slov hraje tak třikrát měsíčně.
Společně s kamarádem brzy z herny odcházejí a číšnice zůstává s blikajícími automaty zase sama. Ačkoli ve městě jsou herny skoro na každém rohu, zdá se, že doby, kdy přinášely svým majitelům velké zisky, jsou pryč. Přiznávají to i samotní provozovatelé, a dokonce mluví až o padesátiprocentním poklesu tržeb. „Krize na nás tvrdě udeřila. Mám deset heren v různých městech tady na Moravě. Nejen ve Frýdku, ale všude je pokles stejný. Vymýšlíme různé akce, abychom lidi nalákali, ale pořád jich chodí o takovou polovinu méně než loni,“ přiznává Libuše Pavelková.
Ta se dokonce snažila přitáhnout lidi tím, že výhercům slíbila zájezd do Egypta. „Ale moc to nepomohlo. Jen za nájem platím od třiceti do šedesáti tisíc za jeden prostor. A to už začíná být likvidační,“ svěřuje se Pavelková.
Úbytku zájmu o automaty si všímají i samotní hráči. „Lidí tady bývá opravdu méně. Loni jsem viděl vždycky tak z dvaceti procent plnou hernu. Dnes jsou na stejném místě maximálně čtyři hráči, někdy jsme v herně sami,“ doplňuje Macura. S příjmy z výherních automatů počítají i úředníci města.
Kolem dvaceti procent z výdělku musí provozovatelé odvádět městu. „Vždy peníze dělíme mezi sociální, zdravotní, sportovní, ekologické a kulturní projekty. Letos mezi ně půjdeskoro o tři miliony méně než loni,“ říká k problému mluvčí města Jana Matějíková.
Z menšího zájmu o automaty mají radost především lékaři a psychologové, kteří se často setkávají s případy notorických hráčů. .„Gamblerství je jako zamilovanost. Takový člověk dělá všechno proto, aby se k tomu automatu dostal, mohl se ho dotknout, poslechnout si známé tóny. Prostě je na něm
závislý, a dokud nepřijde někdo třetí, kdo by přetrhl pouto on a automat, tak chodí hrát, i když
už nemá skoro za co,“ říká psycholožka Ludmila Mrkvicová.