Hip hop aneb rytmus, styl a názor

Má za sebou první desku, celorepublikové turné a řadu koncertů. Pro rappera Richarda, zvaného Ryes, je hip hop cesta, jak sdělit vlastní názor, ale taky humor a zábava.

Hip hop už dávno není pouze záležitost černošských čtvrtí v Americe. Čím je dnes u nás?

Já bych hip hop rozdělil na ryzí a povrchový. Kdokoli si může koupit tričko zahraničního interpreta a přitom nevědět, že v Česku vůbec hip hop existuje. Takových je dost. Hip hop byl dříve hnutí v pravém slova smyslu, dneska je to komerční záležitost a myslím, že to je v pořádku.

Jak byste hip hop charakterizoval?

V muzice jde o hudební styl beat, který drží rytmus, elektronické doplňky a samozřejmě rap. V obecné rovině je to styl a názor. Hiphopoví interpreti nabízejí ve svých textech humor, zamyšlení a zabíhají často víc do hloubky. Kdybych měl srovnávat s popovou muzikou, je to, co se týče sdělení posluchačům, sto a jedna. I menší kapely tak mohou být světoznámé.

Mají hiphopeři společný myšlenkový směr?

Dneska už určitě ne. Jde o to zaujmout. Album, singl nebo cokoliv musí něčím upoutat. Mě osobně víc baví poslouchat text, který je ze života, než slyšet něčí moudra. I těmi ale může někdo nepochybně zaujmout.

Co si hiphoper obléká a co by si na sebe nikdy nevzal?

Je to dost o stylu. Jednoduše se to vymezit nedá. I v hip hopu existuje originalita. Za poslední půlrok jsem během dvou dvouměsíčních tour objel velkou část České republiky. Potkával jsem lidi oblečené stejně jako ty, které potkávám na ulici denně. Je pravda, že delší kalhoty a větší tričko patři k hip hopu víc než ke country. Nefunguje to ale tak, že pokud si oblečeš něco jiného, nejsi hiphoper.

Jak to vypadá na koncertech?

Myslím, že je pro ně specifická energie. Nevím, jak to funguje u ostatních interpretů jiného stylu, ale já jsem viděl koncertovat největší osobnosti hip hopu živě a ta energie je nepopsatelná.

Má hiphopová komunita v Opavě místo, kde se schází?

Podle mě takové místo není. Každý chodí tam, kde se mu líbí. Parta deseti lidí řekne, že nemám pravdu, protože každý z nich chodí do jednoho klubu, ale dalších padesát chodí na padesát jiných míst. Hiphopeři nemají garáže nebo nějaká doupata, kde by se slézali. Pokud jde o mě, rád chodím tam, kde si můžu pustit dobrou muziku z jukeboxu a dostat dobrou desítku hned, když si o ni řeknu.

S hip hopem je spojena také rivalita jednotlivých skupin a vzájemná nevraživost, existuje to i na malé scéně?
Dneska si jeden druhého spíš nevšímá, než že by nenáviděl. Existuje forma projevu, kdy se rappeři navzájem shazují na dálku přes písničku nebo na pódiu při takzvaných bitvách. Ale otevřená nenávist, to asi ne. Vždycky jde o zábavu lidí. Nenávist může být reklamní tah.

Proč ses rozhodl skládat a vydávat vlastní hudbu?

Jsem typ co raději hraje, než fandí. Vždycky mě zajímali lidé, kteří něčeho dosáhli a ke kterým někdo vzhlížel nebo se s nimi ztotožňoval. Hip hop tohle umožňuje, navíc je to skvělá muzika. To všechno se nějak propojilo.