Historie Nymburka je schovaná pod zemí. Sedmička přináší unikátní snímky | E15.cz

Historie Nymburka je schovaná pod zemí. Sedmička přináší unikátní snímky

Z královského města zůstala v Nymburce jen část hradeb, Turecká věž, radnice a kostel. Pokud si chce člověk opravdu sáhnout na středověk, musí sestoupit pod zem.

Ačkoli v Nymburce vážně uvažují o tom, že zpřístupní i středověké podzemí města, veřejnost se tam ještě nějaký čas nedostane. Do nymburských sklepení se zatím vydala alespoň Sedmička.

Nahoře na povrchu toho ze středověké slávy mnoho nezbylo. Na vině je drancování za třicetileté války a především ničivý požár v roce 1838. Průvodcem byl Sedmičce Jiří Černý, vedoucí odboru školství kultury a památkové péče na nymburské radnici.

Jméno dal hrad

Zdaleka ne každý tuší, že Nymburk, založený v roce 1275, měl vlastní gotický královský hrad. Ten dal také městu název Neuenburch, později Neuenburg.

„Královský hrad a k němu přilehlá Fortna v letech 1915 - 1919 ustoupily stavbě okresního soudu. Novostavba byla tak důsledná, že z nejstaršího kamenného objektu ve městě nezůstalo vůbec nic. Dokonce ani obrázek. Archivy shořely,“ začíná vyprávění Jiří Černý.

V renesanci starší základy ještě nezabetonovávali. Radnice z let 1524-1526, která je nejvýstavnějším domem na náměstí, má vedle renesančního podzemí i originální gotické sklepení po původním nárožním domu.

Přímo pod hlavním vestibulem radnice vejde člověk do středověku. Mohutný pilíř podpírá ještě mohutnější sloup v přízemí, který drží hlavní klenbu. Právě tady byl mázhauz, tedy výčep piva.

Hlavní vstup do radnice s asymetricky umístěným sloupem kdysi opravdu sloužil hostinské činnosti. A dole pod radnicí nebylo romantické vězení o chlebu a vodě, ale zcela prozaické sudy s pivem.

Právovárečné sklepy

Snad každý nymburský měšťan měl kdysi právo vařit pivo. Klasik sice tvrdí, že nejlepší pivo je ze sedmého schodu, ale v případě středověku šli měšťané nejen s pivem o poznání hlouběji.

„Na západní části náměstí stály domy Václava Hlavy z Kirschfeldu. Právě on ve svých sklepích pro místní právovárečníky sladoval ječmen,” vysvětluje průvodce Černý a upozorňuje na typické gotické prvky sklepa, který zabíhá až šest metrů pod chodníky a silnice nymburského náměstí.

„Znal jsem hodně lidí, kteří tvrdili, jak s dědečky a tatínky kdysi procházeli podzemím z jednoho domu do druhého,“ vypráví Černý. „Při archeologických průzkumech jsme otevírali řadu zazdívek, jenže všude byla jen hlína.

Ale staré sklepy byly často dvoupatrové. Spodní patro je většinou už zasypané a co my víme, co tam je? Dokonce se říká, že pod morovým sloupem na náměstí je velká sněmovní místnost, kam ústily všechny sklepy, ale nikdo ji ještě nenašel,“ smutně dodává Černý.

Dvoupatrové sklepy

Dalšího cesta vede do domu pod obecní spisovnou, kde jsou pod už téměř zrekonstruovanou renesanční cihlovou klenbou sladové sklepy - humna z konce šestnáctého století.

Na opačném nároží nymburského náměstí, než je radnice, stojí dům číslo 171. Nezapře svůj gotický původ. Stačí otočit klíčem v moderních dveřích a po pár schodech člověk znovu vstoupí do středověku.Teplo, tma a ticho.

Základy domu jsou z opuky a také z tehdy drahých cihel. Tyto místa jsou už hodně pod kůží města. Staletími vyšlapané schody a kamenný gotický portál dodávají sklepu, kde ještě před dvaceti lety nájemníci skladovali uhlí a brambory, neopakovatelnou atmosféru. Ale náš průvodce slibuje, že sestoupíme ještě níž.

„Nejvíc zahloubené sklepy má staré děkanství. Tam se dostaneme až sedm metrů pod Nymburk,” láká Jiří Černý. „Kolem chrámu svatého Jiljí bylo nejstarší středověké osídlení města, ale už před dobou bronzovou tady byla opevněná akropole,“ vysvětluje průvodce.

Staré děkanství sice bylo postavené až v roce 1657, ale romantický objekt stojí na historické parcele nad dvoupatrovými sklepy. Dávno před děkanstvím zde bylo hospodářské stavení. Stavitelé změnili dispozici a studnu i vchod do sklepa zakomponovali do nové budovy.

Na původně roubeném děkanství je vidět, že po třicetileté válce neměla církev ani město moc na rozhazování. A tak se hodily i staré sklípky. Obsahují klasické malé výklenky nazývané lochy. V němčině loch znamená díra.

A v podobných děrách hospodyně pana děkana skladovala všechno, co dnes dáváme do ledniček. „Výklenky jsou částečně vyzděné cihlou a částečně vytesané přímo do opukové skály. Na vlastní oči tak můžeme vidět druhohorní skalní podloží Nymburka,“ upozorňuje na geologickou zajímavost Černý.

¨Nymburský poklad

Znalec nymburské historie Jiří Černý se na otázku po nymburském pokladu jen usmívá. „Máme nejrůznější mýty o tajných chodbách z Nymburka až na hrad Mydlovar, o chodbách vedoucích pod Labem na Zálabí a do polí až ke Křinci, ale pokladem sloužit nemohu,“ směje se Černý.

Na druhé straně - pokladem Nymburka je jeho historie. I když se toho zachovalo málo, je to svědectví, že významné královské město bylo tak bohaté, že navzdory pevným cihlovým hradbám stálo za to nájezdníkům je obléhat, plenit a drancovat.

Tak také nenávratně zmizel už po středověkém řádění husitů další nymburský skvost, rozlehlý dominikánský klášter s kostelem Panny Marie Růžencové. Zbyla po něm jen kaple.

Nymburk sice není až tak bohatý na památky, přesto hluboko pod povrchem přetrvává svědectví o někdejší slávě královského města Nymburka.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!