Vykukují na lidi zpoza nároží, odráží se v nich obraz okolních domů, zurčící fontánky doplňují romantiku Starého města. Táborské kašny dnes už jen připomínají dobu, kdy sloužily jako zdroj vody.
Nejstarší byly dřevěné. Vznikaly patrně na začátku šestnáctého století, kdy vodárenský stroj začal poprvé vytlačovat vodu z Jordánu do města. Nejdříve vyhloubené nádrže na dešťovou vodu, nebo jinak cisterny, byly převážně k hašení požárů. Potom k nim přibyl dřevěný stojánek spojený s potrubím. „Tak z cisterny povstala kašna,“ uvádí historik Karel Thir.
„Kamenné kašny sice přibývaly, ale z těch dochovaných pochází pravděpodobně většina až z devatenáctého století,“ dodává Stanislav Zita z husitského muzea.
Málokdo z Táborských by asi tušil, že dochovaný název místa Na louži v Pražské ulici, používaný už v šestnáctém století, svědčí o existenci umělého rybníčku. Sloužil k zadržení užitkové vody.
Michal Koudela ze Žítěnic, nebo sv. Václav?
Uprostřed Žižkova náměstí postavil kašnu Ondřej ze Sušice. Dokončil ji roku 1568. Důkazem je datum vytesané na vnější straně.
Kolem postavy na vrchu stavby vznikaly legendy. Jedna mluví o tom, že to je Michal Koudela ze Žítěnic. V jeho náručí měl údajně skonat husitský hejtman Žižka. Jde ale o smyšlenou postavu.
Jiné teorie zase spekulují o tom, že se jedná o postavu táborského hejtmana, původně zvoníka Hromádky z Jistebnice nebo dokonce svatého Václava. Podle některých historiků je soška spíš obdobou Rolandových sloupů známých z německých měst.
V polovině sedmnáctého století nařídil arcivévoda Leopold Vilém vykopat ještě jednu studnu. Práci měli na starosti havíři z Ratibořských hor.
„Jenže aniž by poskytla nějakého užitku, byla za necelých třicet let zasypána,“ uvedl ve svém článku dřívější ředitel táborského archivu Rudolf Tecl.
Kašna na hlavním náměstí měla později ale skutečnou konkurenci. V polovině devatenáctého století zadal stavbu nové fontány Jan Ryba. Historické zmínky líčí různé důvody, proč na místě nevydržela. Údajně po napuštění vody pukla, nebo na jižní straně sesedl její základ a praskla deska ve dně.
Každopádně v polovině roku 1845 táborská radnice oznámila, že původní kašna nemůže být odstraněná, protože nová je „zmetek“. Doporučil ji tak přemístit na Klášterní nebo Tržní náměstí. Pro její nedostatky se opravdu dostala na Klášterní náměstí kolem roku 1850, kde stojí dodnes.
Ocelová rytina ukazuje původní místo
K těmto dvěma kašnám se pojí ještě další zajímavost. Tecl uvádí, že prvně na ni poukázal profesor táborské reálky Karel Anderle. Všiml si, že na ocelorytině je stará renesanční kašna znázorněná blíž kostelu a je vysoká. Mohlo to tedy znamenat, že je to skutečně její původní místo, na kterém ji na čas nahradila nová. Jenže když nevyhovovala, ocitla se na Klášterním náměstí a rozebranou starou fontánu potom stavitelé usadili na dnešní místo doprostřed náměstí.
Kuriózní historii má nádržka na vodu v Křížové ulici. Rudolf Tecl popisuje, jak se městská rada dozvěděla, že v Praze likvidují staré kašny. Zažádala proto o jednu střední velikosti v obstojném stavu. Jenže pražská obec prý takové kašny v zásobě neměla. Práci tak nakonec dostal kameník Petr Čmolík z Peckovy Lhoty.
I když všechny táborské fontány vypadají starobyle, šest z celkových sedmi pochází maximálně z devatenáctého století.
„Vodu z Jordánu do nich přivádělo dřevěné potrubí, které vyráběli v dílnách v dnešní Vančurově ulici,“ uzavírá Zita.
