Hledáme nejkrásnější místo Ostravy | E15.cz

Hledáme nejkrásnější místo Ostravy

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Existuje v Ostravě nejkrásnější místo? Jaké? Vše závisí na rozhodnutí čtenářů Sedmičky.

Bylo to těžké. Vybrat sedm nejkrásnějších míst měst. Diskuze v redakci byla dlouhá a úměrně tématu složitá. A co zoologická zahrada? Nebo Slezskoostravský hrad? Nebo vítkovická kolonie? Nebo Landek? Tak by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho.
Mezi sedm finalistů se dostaly, alespoň věříme, jednoznačné dominanty. Ta první z nich nemohla chybět určitě. Ostravská Nová radnice na Prokešově náměstí.
Jen málokterý Ostravan nevyjel na její vyhlídkovou terasu ve výšce dvaasedmdesáti metrů. Typickou radniční věž vysokou téměř osmdesát šest metrů pozná snad v zemi každý a pro město se stala jednoznačným symbolem. To mnozí městští radní ve dvacátých letech ještě nemohli tušit a mnozí stavbu odmítali. Zdála se megalomanská . Legendární starosta Jan Prokeš měl co dělat, aby její stavbu prosadil, a i tak za ni stále sklízel kritiku. Našli se i takoví, kterým ve své době připomínala kasárna. Postavena byla v letech 1925 až 1930. „Radniční komplex považuji za nejkrásnější a také nejvíce fotogenický v zemi,“ říká nekriticky o Nové radnici fotograf Boris Renner ze skupiny Ostravaci. Jen nedaleko Nové radnice stojí Sýkorův most.

Sýkorův most

Ocelový most vznikl v roce 1913 ve Vítkovických železárnách. Snad měl být původně jen mostem provizorním. Předchozí řetězový most jménem Říšský totiž nevydržel přejezd vojenského oddílu, rozhoupal se a zřítil se rovnou do řeky. „Sýkorův most? To je de facto Ostrava. Je spojený s prací Ostravanů. Myslím si, že kdo pořádně nezná Sýkorův most a Baník, není Ostravák,“ přemýšlí Svatopluk Chodura, provozovatel muzea Keltičkova kovárna poblíž mostu na slezské straně města.

Dolní oblast

Jako další krásné místo Ostravy snad přímo musí být zařazena Dolní oblast, odstavené vysoké pece s dolem Hlubina bývají přezdívány ostravskými Hradčany. Změť železa a oceli je stále více navštěvována nadšenými turisty a diskuze o tom, že by se mělo vše zbourat, už v Ostravě před několika lety definitivně utichly. Pomalu se zde začínají uskutečňovat plány vítkovického ředitele Jana Světlíka, který si pod projektem Nové Vítkovice představuje vědecko-výzkumná centra, vysokoškolské prostory a stejně tak sportoviště nebo byty. Výroba železa v Dolní oblasti byla ukončena v roce 1998, po sto sedmdesáti letech nepřerušené činnosti.
„V Dolní oblasti se ještě musí udělat strašně moc věcí,“ uvědomuje si ředitel charity svatého Alexandra v Kunčičkách Pavel Folta, který ve Vítkovicích třiadvacet let pracoval. „Přál bych si aby se tam i lidé, kteří v těžkém průmyslu nepracovali, dozvěděli, jak se dobývalo koksovatelné uhlí z velkých hlubin a jak se měnilo na železo,“ dodává Folta.

Poruba

Za další krásné místo jsme zvolili Porubu. Konkrétně místa, lidově přezdívaná jako Stalinovo baroko. V roce 2003 se tyto stavby z padesátých let staly památkovou zónou. A v porubských dvorcích, o kterých sám zpívá, vyrostl nejen Jaromír Nohavica. Styl, ve kterém byla ona budovatelská část Poruby stavěna, dostal výraz Sorela, dle zkratek slov socialistický a realismus. Že byty byly postaveny dobře, svědčí i jejich dnešní ceny, které bývají mnohem vyšší než ceny bytů v klasických panelácích.
„Poruba? Pro mne je to naprosto nejkrásnější místo na světě. Žiju tady už nějakých pětačtyřicet let a rozhodně měnit nebudu. Nikde jinde bych žít nechtěl. Je to vynikající místo,“ pochvaluje si zpěvák legendární ostravské skupiny Citron Stanislav Hranický život v západní části města.

Důl Michal

Na druhé straně města, v Michálkovicích, stojí důl Michal, dříve Petr Cingr. Už roku 1843 se v místech dolu hloubily první jámy a těžit uhlí se zde přestalo až v roce 1993.O sedm let později se Michal stal Národní kulturní památkou, která láká turisty i na takové nezvyklosti, jakými je příprava k nočnímu fárání.
„Průvodce tady dělám už šestým rokem a neměnil bych. Důl Michal, to je velmi zajímavá architektura spojená s expozicí posledního pracovního dne,“ vychvaluje památku průvodce Miloslav Rucki. Dodává, že expozice na dole vypadá, jako by havíři právě odešli nebo měli přijít. „Michal je v Ostravě jedinečný už jen tím, že byl jako první důl ve městě celý elektrifikován,“ konstatuje Rucki.

Halda Ema

Ve výčtu sedmi nejkrásnějších míst určitě nesmí chybět ani jeden z nejvyšších vrcholů města. Halda Ema ve Slezské Ostravě, kopec, kde roste zelená tráva i v lednových mrazech. V tři sta patnáct metrů vysokém kopci stále pálí žár o síle 1500 stupňů Celsia. Halda nedaleko Zoo vyrostla v letech 1920 až 1960. Po žluté značce lze na vrchol haldy vystoupat z Černé louky.
„Je z ní jedinečný rozhled. Ještě lepší než z Nové radnice,“ říká o Emě Herbert Schenker z Klubu českých turistů. Schenker je neúnavným propagátorem slezskoostravské haldy a díky jeho aktivitám se mu dostalo přezdívky ředitel haldy.„Každým rokem na haldu pořádáme novoroční výstup, letos přišel rekordní počet, celkem 396 účastníků. Nejmladším byl Oziáš Maňhal, měl teprve měsíc a půl a jeho rodiče jej tam vytlačili v kočárku,“ pokračuje Schenker. Podle ostravských turistů stále mnozí lidé žijící v Ostravě cestu Emu vůbec neabsolvovali. „Nahoře pak stojí s otevřenými ústy a jsou úplně nadšení,“ popisuje Schenker reakce příchozích.

Stodolní ulice

A nakonec, samozřejmě Stodolní ulice. Něco v ní musí být, když nejrůznější nalejvárny a veřejné domy zde stávaly už na začátku minulého století. A ani v dobách komunismu nebývala na Stodolní úplná nuda. Pamětníci jako fotbalista Verner Lička vzpomínají na vinárnu U sudu, která stávala v místech dnešní Potrefené husy, jiní připomínají Nošovickou pivnici, kde se pivo rozváželo na vozíčcích. Od poloviny devadesátých let zde začaly vznikat kluby s nevídanou rychlostí, jejich počet se usadil zhruba na padesátce. „Stodolní jako nejkrásnější místo? Už bohužel není, co bývala,“ lituje známý ostravský DJ Rostislav Petřík. „Stodolní měla ducha, byla z ní cítit revolta, dnes už je to celé jen o kšeftu a o barech,“ stěžuje si Petřík. Dodává ale, že pokaždé, když mu přijedou známí z daleka, donutí ho, aby je Stodolní provedl. „Musím přiznat, že nikdo z nich si nikdy nestěžoval a všichni jsou totálně nadšení. Pro ně Stodolní funguje, ale pro nás, co jme zažili ty krásné začátky, už to prostě není ono,“ shrnuje Petřík. Které z těchto míst je nejhezčí? Čekáme vaše hlasy.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video