Hodina mezi Pardubicemi a Prahou

Tomáš Zahálka

Tomáš Zahálka Zdroj: Tomas Zelezny

Šéf privátního bankovnictví LBBW Bank Tomáš Zahálka jako jeden z mála topmanažerů neopustil region a zůstal ve svých Pardubicích. Do Prahy cestuje vlakem, díky dojíždění nemusí nakupovat a má klid na své rybičky.

Zahýbáme na cestu, o které jsem přesvědčena, že může vést maximálně k polorozpadlé továrně. Městská zástavba Pardubic se jako mávnutím kouzelného proutku mění na řady starších vesnických domků. Několik dalších zatáček a stojíme před branami rezidenčního komplexu obehnaného zdí.

„Dříve zde byla průmyslová zóna s výzkumným ústavem. Zeď byla hranicí zahrady,“ vysvětluje mi o několik minut později sto devadesát čtyři centimetrů vysoký Tomáš Zahálka, šéf privátních bankéřů LBBW Bank, který o sobě s oblibou tvrdí, že není vysoký management, že je jen vysoký. A taky pyšný majitel jednoho z místních domů postavených ve striktně funkcionalistickém stylu. Ostatně jako všechny domy v areálu.

Po půlhodině hovoru bych Tomáši Zahálkovi (40) svěřila snad všechny prostředky na kontě. A možná i dítě na hlídání. V bankovnictví začínal na počátku devadesátých let, když mu bylo dvacet. „Otevřeli jsme třeba pojízdnou směnárnu na motokrosových závodech a měnili Němcům marky na koruny. Jen tak, uprostřed polí s pojízdným vozíkem. Tehdy to bylo normální, nyní bych to nerisknul ani s ozbrojenou ostrahou.“ Od roku 2005 pravidelně dojíždí z Pardubic do Prahy. Po letech strávených na různých pozicích místních bank totiž dostal skvělou nabídku od pražské centrály tehdejší Živnobanky.

Tomáš ZahálkaTomáš Zahálka | Tomas ZeleznyVelká láska. „Strašně jsem se jednou zamiloval do holky na Státním statku Uhersko a kvůli ní začal jezdit na koních. Mou bezbřehou lásku sice neopětovala, ale zůstali mi aspoň koně.“

Později pracoval i v Commerzbank a pak přijal nabídku od LBBW Bank, jediné německé banky, která u nás poskytuje služby privátního bankovnictví, jít rozvíjet právě oddělení private banking. Někdy vyrazí autem, někdy vlakem. „Vlak mám rád, ale v jeden okamžik tam vidíte pořád ty samé obličeje. To je ta chvíle, kdy zase nasednu do auta, abych ostatní lidi nenudil tím svým,“ směje se. O tom, že by s manželkou Dášou Pardubice opustili, ani neuvažovali, a tak se s na české poměry dlouhým dojížděním prostě srovnal. Se ženou si rozdělili role, a díky cestování tak Tomášovi odpadly třeba pravidelné rodinné nákupy.

Oblíbeným místem Zahálkových je dostihové závodiště, a nejenom v době Velké pardubické. V Pardubicích jsou prý i jiné lepší dostihy. „Klient mi nedávno sděloval, že z výher v sázkách už má doma jeden důchod,“ směje se Tomáš Zahálka a dodává, že sázet se prostě musí, jinak by to byla strašná nuda. Nevydrží ani sedět na hlavní tribuně a rád chodí dolů na doběhovou dráhu. „Když koně dobíhají, zapomínám dýchat.“

Hotel Grand

Častým cílem Tomášových procházek je i samotné centrum Pardubic. „Lidé zde chodí kolem staveb, které jsou ve světě v učebnicích architektury, a ani o tom neví. Třeba Hotel Grand nebo Gočárovy automatické mlýny,“ říká. Raritou je podle něj pardubický zámek, který nazývá megapevností. „Pernštejnové kolem něj navozili tisíce a tisíce tun hlíny a vytvořili valy, přes které pak honili stáda ovcí, aby to pěkně udupaly. Švédové za třicetileté války se přes tyto valy nikdy nedostali.“ Na Pardubice je pyšný. „Vyrůstal jsem ve vesnici Uhersko a Pardubice pro nás byly střed regionu. Tady se dělo všechno zajímavé. Jsem tu rád, je to úžasné místo,“ vysvětluje, odkud pochází jeho vztah k perníkářskému městu. Jako kluk hrál aktivně fotbal. A místní žákovský tým trénoval jeho táta. Jako nevýhodu to ale malý obránce nepociťoval: „Je potřeba, aby táta vzal syna v určitou chvíli k sobě a vytřískal z něho chlapa.“ Koní i koníčků měl Tomáš Zahálka vždycky spoustu. „Strašně jsem se jednou zamiloval do holky na Státním statku Uhersko a kvůli ní začal jezdit na koních. Bohužel mou bezbřehou lásku neopětovala, tak mi zůstali aspoň koně. Jednou se mi v životě stal hodně velký podraz a tehdy mě z toho vytáhla dvacetiletá kobyla. Prostě jsem to na ní vyjezdil.“

Focení na místním statku byl zdá se dobrý nápad. Rozmáčenou směs půdy, slámy a kobylinců na dvoře vystřídá drobný bílý písek jízdárny a tmavý hřebec, který nám bude dělat společnost. Tomáš a kůň se navzájem přeměří a spolupráce může začít. „Rád si sem přijdu zase zajezdit,“ svěřuje se bankéř se svými pocity a vzdává hřebci hold za statečnost. Vydržet blesky světel a stát hezky fotogenicky není nic snadného.

Další němé tvory má Tomáš Zahálka přímo v obýváku a hrdě nám o nich vykládá, zatímco staví vodu na čaj – s menšími přestávkami se od svých osmi let zabývá akvaristikou. „Občas si s manželkou sedneme na pohovku a pozorujeme ryby jako televizi. Mám rád terčovce, ti plavou pomalu, takže i energie v místnosti potom plyne pomaleji,“ říká se zápalem a vzápětí si postěžuje na řasy, kterých se nemůže zbavit.

Věřte svému bankéři

Zabředáme do diskuse o Češích. „Myslíme si, že jsme pupkem světa a jsme důležití, tak to ale vůbec není. Strašně mi vadí, že naši politici venku perou vlastní špinavé prádlo, je to ostuda. Česká republika mi připadá jako kyvadlo. Nejdřív se klonila na západ, pak na východ, pak zase na západ a teď už opět nastupujeme směr východ.“

Souvisí to podle něj s malým sebevědomím. „Řešíme parciální věci bez ohledu na to, jestli jde o jednorázovou chybu, nebo chybu systému. Politici se všeho hned chytají a dělají z toho zákon. Volíme do čela lidi jako Klaus nebo Zeman, kteří to sebevědomí mají a my k nim vzhlížíme. Měli bychom si konečně uvědomit, že když je někdo prezident, automaticky to neznamená, že je nejchytřejší nebo nejlepší, je to jenom profese,“ dodává Tomáš Zahálka rozhorleně s pohledem upřeným do zelených hlubin akvária.

Privátní bankéře Tomáš řadí do dvou kategorií. Jedni podle něj staví svůj přístup ke klientovi na přehnané profesionalitě; je mezi nimi přepážka, která zůstává. Vztah je hodně odosobněný a klient tam chodí kvůli bance a ne kvůli bankéři. Druhá kategorie jsou ti bankéři, jimž banka pouze vytváří určité zázemí, ale klienti jdou za bankéřem.

Tomáš ZahálkaTomáš Zahálka | Tomas ZeleznyJak to bude dál? „Klienti se hodně ptají, co bude s eurem. Já na to: Před třemi lety všichni posílali do kytek dolar, kdo ví, co bude s eurem. Dnes platí to, že jediná jistota je v nejistotě.“

Základním pravidlem, kterého se bankéř Zahálka drží při vytváření finančních strategií, je diverzifikace. „Nikdy nedávej všechna vajíčka do jednoho košíku.“ Poslední hojně využívanou investiční novinkou je nabídka účtů v rublech. „Klienti se hodně ptají, co bude s eurem. Já na to: Před třemi lety všichni posílali do kytek dolar, kdo ví, co bude s eurem. Dnes platí to, že jediná jistota je v nejistotě.“ Ideální tedy je mít koruny, něco v eurech, něco v dolarech a část třeba v rublech.

Nejstarší klient je s Tomášem již 16 let. „Privátní bankéř musí mít velmi dobrou paměť. Musím si pamatovat o každém klientovi maximální detaily, abych věděl, o čem mluví, když mi zavolá třeba k sobotnímu obědu a já před sebou nemám počítač.“ Aktivních klientů může každý bankéř podle Tomáše zvládnout padesát až šedesát plus jejich rodinné příslušníky. Na svůj tým uplatňuje jasnou číselnou motivaci. To hlavně pro to, že privátní bankéři jsou silné individuality, které jako tým v podstatě fungovat nemusejí.

Úterní odpoledne zakončujeme opět rybičkami: „Každá ryba je jiná a vždycky je jedna z nich nejmenší. Pokud se jí zbavíte jako nejslabšího článku, objeví se nový nejslabší článek. Proto ani deset bankéřů není stejných a stejně dobrých. Každý má své důležité místo.“