Hodinový manžel: Práce všeho druhu, když doma chybí kutil

Místo kytice mají v ruce brašnu s nářadím, místo obleku montérky. Ženy je vždycky rády vidí.

Přijdou, spraví zásuvky, utěsní kohoutky, přivrtají poličky, vymění pojistky, položí koberec. Nedožadují se teplé večeře ani piva. Neklejí, dokonce po sobě uklidí. Jsou to hodinoví manželé neboli hausmani. Zrodila je uspěchaná doba. Kamil Cint bydlí nedaleko Frýdku-Místku, ale jezdí, kamkoli si klienti přejí. Odveze je třeba do divadla. Stačí zavolat. „Mám už své stálé zákazníky. Většinou jsou to starší ženy, které ovdověly nebo jejich manželé nemají k řemeslu vztah – prostě pracují hlavou. A většinou mají špatné zkušenosti s různými firmami,“ popsal Cint.
Povolání hodinového manžela začal dělat před půldruhým rokem. Je vyučený automechanik a kromě malování a zedničení dokáže opravit téměř všechno. K jeho specialitám patří čištění koberců. A pokud si to zákazníci přejí, povídá si s nimi. Dělá i zahradnické práce. Hrabe listí, vyveze suché větve nebo trávu, sadí. „Jedna rázná zákaznice mě požádala, abych zasadil česnek. Že prý manžel nezaléval a všechno uschlo,“ popisuje Cint. Žena mu dala dva kolíky spojené dlouhým provazem a zavedla ho k záhonu, z něhož vyčnívaly suché šlahouny. „Přinesla stroužky česneku, postavila se nade mě a komandovala,“ směje se Cint. Od vyznačené linky se nesměl odchýlit ani o centimetr. S erotikou nemá jeho povolání nic společného, i když pojmenování jeho profese k tomu svádí. Některé ženy si to také občas popletou a ptají se ho, zda poskytuje sex. Několikrát musel vysvětlovat, že hodinový manžel nemá s hodinovým hotelem nic společného.
„Stalo se mi, že si mě pozvala jedna dáma v době, kdy byl její muž na služební cestě. Když jsem pracoval, popíjela a její dvojsmyslné narážky byly jasné. Pak mi darovala budík. Nevím proč. Asi abych k ní přijel vždycky včas,“ říká Cint. Dvaačtyřicetiletý Martin Zábranský dělá hodinového manžela rok. Je vyučeným obráběčem kovů, ale protože ztrácí sluch, nesmí u hlučných strojů pracovat. Už dřív opravoval všechno možné svým sousedům a známým. Říká, že geny všeuměla zdědil po dědečkovi, který byl kovář. Žil v Novém Jičíně a ostatní kováři ho neměli rádi, protože byl velmi zručný a měl nejvíce zákazníků. Jeho klienti jsou hlavně důchodci z Ostravska a Frýdecko-Místecka. Mnozí ho volají raději než příbuzné. Dělá téměř všechno, vyzná se i v elektřině. „Když jsem začal, půl roku jsem nevydělal ani korunu. Všechno jsem dával do nářadí. Koupil jsem třeba tři vrtačky a až čtvrtá byla kvalitní. Začal jsem vydělávat po půl roce, ale žádné závratné částky to nebyly,“ vypráví Zábranský. Starší lidi také vozí autem, kam potřebují. „Dovezu je k lékaři, na úřady, na nákupy nebo do divadla. Když vystoupí, mohou se o mě opřít, pomohu s taškami. Nejsem taxikář, ale pro své klienty to dělám rád,“ doplňuje muž.
Někdy se při práci docela nasměje. „Od jedné ženy mi nedávno přišla sms. Psala, ať jí přijdu spravit kolečko na plyn. V sms jsem se jí zeptal, jaké kolečko má na mysli. Obratem odpověděla, že to, co jí pořád padá,“ popisuje Zábranský. Ženě raději zavolal a zeptal se, zda má na mysli ovladač plynového hořáku. Měla radost, že se domluvili.

Ruský nápad

Hodinového manžela dělá i Lukáš Kalman z Fryčovic. V minulém zaměstnání nebyl spokojený, proto si zařídil vlastní živnost. „Byl jsem tři roky v Anglii, kde jsem hodinového manžela dělal. Tam je to běžné, k nám to teprve postupně přichází,“ vysvětluje mladý muž. Myšlenka hodinového manžely vznikla v uralském městě Perm, kde jedna firma nabízela za dvě stě rublů na hodinu muže ochotného opravovat těsnění, zásuvky, zasklívat okna, lepit tapety nebo nakupovat. Když stejnou firmu založila v Moskvě podnikatelka Nina Rachmaninová, Moskvanky jí div ruce neutrhly. Telefony drnčely od rána do večera a ruští kutilové nevěděli, kam dřív. Rachmaninová se pokoušela zavést i hodinové manželky, ale nebyl zájem. V Česku je profese hodinového manžela zatím málo známá. Mnohé ženy by si falešného manžela-kutila pozvaly rády, ale stydí se a bojí, že by si sousedé mohli myslet, že si vodí do bytu milence nebo vykládat, že mají neschopného manžela. „Není, proč se stydět. Chápu, že leckterý vědec nebo lékař si neví rady s kapajícím kohoutkem. Prostě, jak už pravil Werich, ten dělá to a ten zas ono,“ říká hodinový manžel Cint.