Hodiny na prokopské věži čeká oprava | E15.cz

Hodiny na prokopské věži čeká oprava

Michaela Mráčková

Po téměř čtyřiceti letech se chystá výměna ciferníků a dalších součástí na věži kostela sv. Prokopa. Nejprve se ale musí vyřešit otázka vlastnictví.

Kdo se orientuje podle hodin na žďárské věži kostela sv. Prokopa, ten může jásat. V příštím roce by se po dlouhé době měly dočkat opravy. Současný neutěšený stav se nelíbí farníkům ani zástupcům města, především ale občanům Žďáru.

Čas na věži se dá přečíst jen stěží, ciferníky jsou oprýskané a zažloutlé, ručičky na rozpraskaném podkladu zanikají.

Kostel a věž jsou majetkem římskokatolické církve, o hodinový strojek se stará město. Podle technického administrátora farnosti se v příštím roce chystá oprava fasády kostela, který pamatuje více než 700 let. A hodiny by se mohly spravit v rámci těchto prací. Záleží ovšem na tom, zda farnost získá dotace. O peníze požádá kraj i město, část by měla vybrat od farníků.

„Město už letos přispělo na opravu fasády sto čtyřiceti tisíci korunami,“ uvedla Milena Odvárková z městského odboru komunálních služeb, která má na starosti žďárské památky.

Komu patří hodiny?

Problém ale nastává v otázce, kdo skutečně vlastní hodinový strojek. Na popud Sedmičky Milena Odvárková v písemnostech státního archivu zjistila, že hodiny pro kostelní věž nechala postavit městská rada v roce 1929. Práce zadala hodináři ze Železného Brodu Josefu Maškovi.
„Hodiny měly mít čtyři skleněné ciferníky s číslicemi černě vyleptanými na skle.

Měly být zhotoveny do konce října 1929 v ceně dvacet tisíc korun, s desetiletou zárukou. Hodinář Mašek úmluvu nedodržel, ciferník dával na věž až v roce 1930 za mrazu. Druhý a třetí den tři ciferníky popraskaly, částečně spadly z věže. Navíc byly bez vyleptaných číslic,“ stojí ve starých listinách.

Protože Mašek s pracemi nepospíchal, došlo ke kolaudaci nového stroje a město koupilo nové ciferníky. Kompletně práce skončily v říjnu 1931.

Nikoho doposud nenapadlo pídit se po tom, zda hodiny vlastní město, či církev. Přesto se radnice o strojek stará už řadu let. „Je to historicky dané. Každé město mívalo obecního hlásného a ponocného. Ten ve věži bydlel a staral se o chod hodin a zvonů,“ vysvětluje vedoucí odboru komunálních služeb úřadu Jaroslav Kadlec.

A jeho slova potvrzuje také Miloslav Lopaur z Regionálního muzea. „Nad zvony bývala světnička, ve které bydlel zvoník. Poslední se jmenoval Musílek a byl v roce 1927 poslán na penzi. Na věži pobýval ještě dalších 6 let,“ upřesňuje Lopaur. Zvoník hlásnou troubou oznamoval požáry ve městě i v okolí. Od roku 1925 měl k dispozici požární telefon.

Zvon byl slyšet až sedm kilometrů

Důležitou roli hrály i hodiny umístěné na věži. Plnily funkci platné časomíry. „Čas, který ukazovaly, platil pro celou farnost. Nejenom pro město, ale i pro sousední obce. Dostupnost zvuku zvonů byla až sedm kilometrů,“ doplňuje Lopaur.

Zvony jsou na věži aktuálně čtyři. Nejstarší „poledňák“, kterým se zvonilo v poledne, odlil v roce 1487 patrně mistr Ondřej. Říkalo se mu také „šturmovák“, protože se využíval zároveň pro ohlašování živelních pohrom. Zbylé tři zvony jsou z roku 1989, jmenují se Anežka, Prokop a Cyril a Metoděj. Poháněny jsou osmdesát let starým strojkem.

„Hodiny a hodinový strojek udržuje město. A protože časomíra slouží veřejnosti, mělo by na její opravu přispět,“ myslí si Jaroslav Kadlec.

Pokud se navíc ukáže, že strojek městu patří, bude vyčlenění peněz z rozpočtu daleko snazší.

ZAJÍMAVOSTI O PROKOPSKÉ VĚŽI

- jedna z nejstarších nemovitých kulturních památek v katastru města
- několikrát byla zasažena požárem a minimálně šestkrát generálně opravena
- dva věžníci na ní přišli o život po zásahu bleskem
- na ochoz věže vedou 103 schody
- od roku 2007 bývá třikrát až čtyřikrát do roka zpřístupněna veřejnosti
- má půdorys lichoběžníku, proto je možné vidět současně všechny rohy

Autor: Michaela Mráčková
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!