Hokejový videorozhodčí Petr Bolina: Nechápu, proč jsem byl potrestaný

Patří mezi nejúspěšnější hokejové rozhodčí. Petr Bolina pískal v nejvyšší soutěži dvaadvacet let, rozhodoval i zápasy na olympijských hrách či mistrovství světa. Z hokeje neodešel ani po skončení rozhodcovské kariéry. Při extraligových zápasech usedal jako sudí k videu, vedle toho působí jako delegát či instruktor rozhodčích.
To mu teď jediné zbylo. Z pozice videorozhodčího ho nedávno až do konce sezony odvolali. Za to, že neviděl gól při zářijovém utkání Slavia – Brno (6:4). „Kdyby to nebylo v televizi, tak dodnes nikdo neví, že to byl gól. Protože to neviděl nikdo na celém stadionu, ani já jsem to vidět nemohl,“ říká v úvodu rozhovoru.

Vaše potrestání bylo hodně přísné a vyvolalo řadu otázek. Už jste ho stačil vstřebat?

Chvíli jsem přemýšlel, že se na všechno vykašlu. Jestliže mi řadový člen komise rozhodčích Pavel Halas, který byl dřív jejím šéfem, udělí sám od sebe takový trest, tak jsem měl sto chutí se opravdu na všechno vykašlat. Mluvil se mnou nadřazeným tónem, jako kdybych byl na videu poprvé v životě a předtím pískal maximálně rok. Školil mě, jestli jsem vůbec u videa v ten daný okamžik, kdy padl gól, seděl.

A seděl? I o tom se psalo. Dovolil byste si vůbec při zápase z kabiny videorozhodčího odejít?

Dávám tomu vždy maximum a sám dobře vím, co rozhodčí na ledě od videa potřebuje. Koukám na hokej za sklem, musím vidět, co se děje vedle branky, za brankou, jak reagují hráči, rozhodčí, diváci a tak dále. Na monitoru je vidět pouze branka, brankoviště, branková čára a několik centimetrů okolo. Dívat se celý zápas do monitoru nestačí. Na ten se rozhodčí u videa musí podívat až v okamžiku, kdy situaci hodnotí. Samozřejmě, ideální je, když hlavní rozhodčí pochybuje a sám si video vyžádá. To se ale tentokrát nestalo, protože nikdo ani na ledě netušil, že by měl pad- nout gól. I když jsem četl, že se jeden z brněnských hráčů na to rozhodčího Vladimíra Šindlera ptal. Ten mi ale nezavolal.

Může to ale fungovat i obráceně. Že videorozhodčí zavolá hlavnímu. Ani vy jste mu nezavolal.

Samozřejmě, také se mi to už v jiných zápasech stalo. Ale to jsem viděl situaci přes sklo a měl pochybnosti. Proto jsem zavolal v přerušené hře do boxu časoměřičů, že se nesmí pokračovat ve hře, že celou situaci musím zkontrolovat a informovat hlavního. Ale na Slavii to tak nebylo, protože nikdo gól neviděl, ani nebyly žádné pochybnosti o tom, že by padl, a tak nebylo co kontrolovat. A čároví sudí za chvilku vhodili, a v ten moment už se nedá k situaci vrátit. Když pak přišli po několika minutách v přenosu České televize v jednom z opakovaných záběrů na to, že vlastně padnul gól, už to nešlo vrátit. Jakmile je zahájená hra, video se už použít nemůže. Proč to neviděli moderátoři Robert Záruba a Pavel Richter hned? Protože to nemohl vidět nikdo! Ani kdyby koukal na monitor celý zápas.

Kdo tedy vlastně udělal chybu?

Pan Halas řekl, že já, a že jsem to i přiznal. To je lež. Řekl jsem jen, že to byla chyba. V instrukcích Mezinárodní hokejové federace pro videorozhodčí stojí, že videorozhodčí může (zdůrazňuje Bolina) zavolat do boxu časoměřičů, aby se nepokračovalo ve hře, že chce zkontrolovat situaci, u které si není jistý, zda padla, či nepadla branka. Když jsem slyšel, že jsem porušil povinnosti videorozhodčího, tak jsem byl překvapený. Nemohl jsem totiž takovou věc udělat, protože nikoho ani na ledě nenapadlo, že by měl padnout gól.

Dobře, ale koho byste tedy vinil z této konkrétní situace vy?

První je asi rozhodčí na ledě. Nedovedu si představit, že bych z toho odešel s čistým štítem já, když jsem aktivně soudcoval. Za to, že jsem si neza- volal video, bych určitě do- stal trest. Zvlášť, když v novinách jeden z brněnských hráčů řekl, že hlavního Šindlera na situaci upozornil. A ten si přesto nezavolal video. Měl to udělat.

Halas ale potrestal vás. Zeptáte se ho proč?

Nechápu to. Mám ale takový dojem, jestli jsem se někomu někdy neznelíbil na Moravě, odkud pan Halas je. Nevidím do toho, jaká je celková situace, co všechno za tím stojí. Nechápu ale, že mě Halas potrestal sám od sebe, že to nekonzultoval ani se šéfem komise rozhodčích Franěm. A ještě jedna důležitá věc. Mám za sebou desítky správných videorozhodnutí. Nkdy jsem neudělal chybu. A stává se, že videorozhodčí rozhodli špatně. A dostali trest na čtyři až pět zápasů.

Že by vyřizování účtů?

To snad ne. Ale nevím, co ho k tomu vedlo. Byl možná vyhecovaný polovinou národa. V Brně to sledují, volalo mu možná půl Brna, které nakonec dobře rozehraný zápas prohrálo.

S Halasem se přece dlouho znáte, pískali jste spolu. Není to třeba i v osobní rovině?

Nemyslím si. V minu- losti jsem mu párkrát dal najevo, že jako bývalý čárový rozhodčí dělá ve funkci šéfa komise rozhodčích věci, kterým nerozumí, a které nejsou v pořádku. Ale nic víc, žádný větší konflikt jsme spolu neměli.

Máte velké zkušenosti jako hlavní rozhodčí a znáte také práci videorozhodčího. Funguje jejich spolupráce na české extraligové scéně tak, jak má?

Dělá se maximum, aby bylo vše podle pravidel. Hokeji zavedení videorozhodčího určitě pomohlo. Ovšem velkým krokem zpátky bylo zrušení brankových rozhodčích. Těch, kteří mačkali červené světlo za brankou v případě gólu. To udělali lidé, kteří tomu vůbec nerozumí. Asociace profesionálních klubů ledního hokeje v ten moment přemýšlela asi takhle: videorozhodčí bere za zápas šest set korun hrubého, tak proč by tam měli být ještě dva brankoví rozhodčí, každý za dvě stovky. Když to hlavní neuvidí, tak zavolá videorozhodčímu. Ale to je absolutní hloupost. Třeba právě tento moment ze Slavie by brankový rozhodčí za brankou viděl a hlavního by na něj upozornil, protože by rozsvítil červené světlo, že byl gól. A takových situací, kdy gól neviděl ani hlavní ani videorozhodčí, už jsem zažil hodně. Zrušení brankových rozhodčích byla veliká chyba. Proč je nezrušili jinde, třeba ve Švédsku, v Rusku, v Kanadě? Jaká je vyspělá technika v NHL, a přesto tam pořád patří i brankoví rozhodčí. Protože ti, kdo šéfují NHL, vědí, že brankový rozhodčí je velice důležitý.

Není tedy zbytečné video, nestačili by brankoví rozhodčí jako dřív?

Video je hrozně důležité v momentech, kdy jde puk do síťky, do brankové konstrukce, v situacích jako je kopnutí bruslí, posunutí puku do branky rukou, posouzení, jestli byl celým objemem za čárou nebo ne a dalších. V tom je video obrovským pomocníkem.

Zastal se vás v případě Slavie někdo?

Reakce od bývalých kolegů mám, řada z nich mi volala. Krajská komise rozhodčích něco chystá, aby se mě zastala, protože mě znají, a jestliže se mnou někdo zamává jako s nějakým nováčkem, tak jim to není jedno.

Tento případ mi připomíná jiné vaše potrestání z dob, kdy jste ještě pískal. Ve Vítkovicích v roce 1995 jste předčasně ukončil zápas po vhození láhve na led.

Bylo to při zápase Vítkovic se Vsetínem, kdy přiletěla na led skleněná flaška, rozbila se kousek ode mě a já musel rozhodnout, co dál. Ukončil jsem utkání, řekl jsem si, že nebudu čekat, až někoho další láhev trefí. Na tu dobu jsem dostal vysoký trest, nesměl jsem pískat, myslím, dvanáct zápasů.Extraligová komise řekla, že mě láhev nezasáhla a že jsem neměl důvod zápas ukončit.

I to vás tenkrát muselo naštvat.

Samozřejmě. Od dalších rozhodčích jsem měl signály, že jsem to udělal správně. Ale aspoň to přineslo jasná pravidla, která potom vznikla.

Závěr vaší kariéry vám „zpestřil“ vítkovický obránce Kubina. Ale to bylo zase z jiného soudku?

To bylo úplně nesmyslné nařčení mé osoby, že jsem měl být podplacený. Kubina se mi nikdy neomluvil. Dal jsem to k soudu, tam vyhrál.

Taky jste měl nálepku sparťanského rozhodčího.

To je pravda. Ale nevím proč. Bral jsem to spíš jako legraci. Ovšem je pravda, že jsem na Spartě snad nikdy neměl problém. To samé bylo na Slavii, když se dostala do extraligy. Pískal jsem tam rád. Zato na Moravě, tam to bylo horší. Snad s výjimkou Znoj-ma. Jinak ve Zlíně, ve Vít- kovicích, v Havířově, v Třinci, tam bylo konfliktů dost. Nevím, jak je to možné, ale bylo to tak.

V české, a předtím také československé lize, jste odpískal stovky zápasů a potkal se s mnoha slavnými a známými hráči. Dal byste dohromady sestavu těch, na které vzpomínáte nejraději a naopak?

Bylo jich víc. Ale do sestavy oblíbenců bych dal brankáře Málka, obránce Ptáčka, Bičánka nebo Šlégra a útočníky Puchera, Reichela a Tona nebo Ujčíka. Byli to takoví pohodáři, kliďasové, vždycky se ke mě chovali slušně. A sestava neoblíbenců? Tak asi Čechmánek v brance, v obraně Kubina, Hanzlík nebo Krstev  v útoku Mikeska, Beránek, Leška nebo Duda. Ti byli všichni hodně problémoví a ukecaní.