Sametová revoluce nebyla jen hranicí mezi totalitou a svobodou. Pro pražského homosexuála Františka H. byla předělem mezi životem a smrtí. Byl prvním Čechem, u něhož lékaři v roce 1986 diagnostikovali syndrom získaného selhání imunity AIDS. Žil ještě čtyři roky.
„Věkově byl mezi třiceti až čtyřiceti lety. Samozřejmě nebylo tehdy zřejmé, jak dlouho byl nakažen. Pokud vím, tak měl stálého partnera, který ale HIV pozitivní nebyl. Zemřel těsně po revoluci,“ říká předseda České společnosti AIDS pomoc Ivo Procházka.
František ale nezemřel jako první Čech na AIDS.
„Tím byl člověk diagnostikovaný o několik měsíců později, zemřel ale již po půl roce na onemocnění AIDS,“ vysvětluje Procházka. Od té chvíle začínají lékaři pacienty počítat.
Denně se testují tři Češi
Nemoc, která se do světových lékařských slovníků dostala před třiceti lety, vtrhla do svobodného Československa jak nevítaná návštěva a brzy o sobě dala vědět. Letos v březnu zemřel na její komplikace stosedmdesátý Čech.
Centrem pomoci pro HIV postižené se záhy stalo infekční oddělení nemocnice na Bulovce a tak to zůstalo dodnes. V Česku zatím lékaři napočítali 1557 nakažených virem HIV či nemocných AIDS, téměř polovina pacientů dochází pro léky právě na Bulovku.
„Lidé s rizikovým chováním mají tendenci stahovat se do velkých měst. Navíc se často bojí, že v místě bydliště jsou více na očích. Raději jedou na testy a potom i léčení do anonymní Prahy. Přijíždějí lidé z Budějovic, Varů, Ostravy,“ říká virolog Ladislav Machala, který pracuje v AIDS centru od jeho počátku.
V Praze testují na několika místech, jedním z nich je i Česká společnost AIDS pomoc. Krev se odebírá každé pondělí odpoledne a ve středu dopoledne.
V pondělí následujícího týdne jsou výsledky hotové. Loni lékaři vyšetřili téměř milion Čechů, mezi nimi i těhotné ženy a pacienty před operacemi. Na vlastní žádost přijde k odebrání krve měsíčně kolem tisícovky lidí. Podle statistik se zákeřná nemoc skrývá u každého šestistého pacienta.
„Ještě před pěti lety přibývala zhruba stovka HIV pozitivních ročně, dnes už se blíží ke dvěma stovkám,“ poznamenává šéf Národní referenční laboratoře pro AIDS Vratislav Němeček. Loni odcházelo z ordinací z prvním pozitivním testem na HIV či AIDS 180 Čechů.
„Nakazil jsem se nechráněným pohlavním stykem s mužem v roce 2004,“ říká Petr Sobek, který pracuje jako asistent ředitele Domu světla, chráněného centra, kde lidé pozitivní na HIV či AIDS hledají útočiště a pomoc.
Jsem mladej, nechci umřít
Sobkův příběh je pro Česko typický.
„Ještě na začátku třetího tisíciletí se virus přenášel mezi heterosexuálními a homosexuálními muži téměř půl na půl, od roku 2005 začala křivka nemocných homosexuálů prudce růst,“ říká Němeček z Národní referenční laboratoře pro AIDS.
Podle něj to souvisí s rizikovým chováním homosexuálních mužů, kteří často mění partnery a při styku se nechrání. Loni poprvé překonal počet nových nemocných stovku.
Anonymní internetové stránky jsou plné vzkazů vystresovaných mladých mužů, kterých po desítkách přibývá. „Jsem pozitivní měsíc a nějak tomu nemohu věřit. Nevím, jak se mám chovat, co mám dělat. Jsem ještě hodně mladej, nechci umřít, bojím se toho,“ svěřuje se jeden z nich.
Podle Sobka se na zákeřnou nemoc brzy po jejím boomu v devadesátých letech zapomnělo. „Bohužel chybí prostředky na pořádnou prevenci, aby měli všichni na mysli, že AIDS si nevybírá a nedá se vyléčit,“ míní Sobek.
Lékaři ale mají pro nemocné i dobré zprávy. „Před pětadvaceti lety jsme nemohli pacientům nic nabídnout,“ vysvětuje virolog Ladislav Machala.
Po roce 1987, kdy byl objeven první lék proti AIDS – azidothymidin, odjel na stáž do Franice mladý imunolog Jaroslav Svoboda, který se pak deset let HIV nemocným věnoval. Do poloviny devadesátých let ale byla léčba náročná.
„Zpočátku brali čtyřikrát denně hrsti léků. Nyní je to pár tablet. Já užívám tři tablety dvakrát denně,“ říká nemocný Petr Sobek.
„HIV pozitivní lidé musí počítat s tím, že zhruba do deseti let budou muset začít s léčbou,“ říká Machala. Pokud ale pacienti dodrží náročnou léčbu, kterou provázejí i vedlejší účinky jako zácpa, nevolnost, ekzémy, mají podle lékařů velkou naději, že se dožijí důchodu.
