Horolezci z Dubí: dobrá parta

Lana, mačky, cepíny, to je vybavení pro drsné chlapy. V Climbing Clubu Dubí je jich celá parta, která se na sebe ve skalách může spolehnout.

Climbing Club v Dubí spojuje od devadesátých let horolezce, kterým se z lezení po skalách stal koníček. Hranice možností se totiž nedají testovat sólově.

Mezinárodní název

Climbing Club Dubí má v současné době čtyřiadvacet výkonných členů. Vznikal postupně, jednak ze zájemců, kteří chtěli začít s lezením, a jednak z již „hotových“ lezců, kteří ale nebyli nikde registrovaní a lezli po skalách sólově. „A to nebylo dobře. Za prvé kvůli pojištění, a za druhé to nebylo zcela v pořádku. Horolezeckou činnost totiž může vykonávat jen člen horolezeckého svazu. Také jsem kdysi spolupracoval, ještě před revolucí, se skupinou tajných skautů, a když jsem je vzal párkrát do přírody na skály, tak někteří z nich už u toho zůstali,“ vzpomíná Gerhard Tschunko, vedoucí týmu CC Dubí. „A z toho vznikla na přelomu let 1992 a 1993 myšlenka založit si v Dubí svůj klub. Vymýšleli jsme název, a protože jsme chtěli, aby na horských chatách například v Alpách, ihned poznali, kdo jsme, vymysleli jsme mezinárodní název Climbing Club. Klukům se to líbilo, a tak název CC Dubí zůstal,“ vysvětluje vedoucí.

Horolezci na křídě

Členové klubu platí členské a klubové příspěvky, ty pak pokrývají běžnou spotřebu. „Musím ale zmínit podporu Města Dubí, které nám poskytuje každoročně finanční dotaci. My za to spolupracujeme při Sportovních hrách města Dubí, kde vždycky máme pro děti lezeckou stěnu,“ říká Tschunko.
Po několika letech práce se narodil nápad napsat o klubu knihu. Sedm autorů ihned začalo sbírat materiály. „Dopadlo to nakonec jinak,“ usmívá se Gerhard Tschunko. „Materiálu bylo nakonec tolik, že 16. listopadu bude ve Státní vědecké knihovně v Ústí nad Labem křest naší třísetstránkové knihy, kterou díky sponzorům můžeme nechat vytisknout na křídovém papíře. Dali jsme jí název Historie horolezecké činnosti na severu Čech, s podtitulem Od Děčína na východ,“ říká vedoucí klubu.
V klubu vychovávají horolezecké individuality, které ovšem musí ladit do party, kde se jeden na druhé může a musí spolehnout. „Jezdím do skal s partou dobrých kamarádů, vypnu od běžných problémů, relaxuju, užívám si krásy přírody a zjišťuju hranice svých možností,“ shrnuje Standa Veselý, jeden z členů klubu.