Z bývalé konírny zřídil v roce 1892 kupec Karel Dlouhý jeden z prvních českých hostinců v tehdy německém Přívoze a začal točit pivo. Točí se dodnes. U Dlouhých je nejstarší ostravský hostinec, který vlastní jeden rod.
„Byla to vyhlášená hospoda, kam v neděli chodili na oběd pánové v kravatách i s rodinami. V bloku, kde nás dnes bydlí asi deset, žila stovka lidí ze všech společenských vrstev a chodili sem,“ vypráví šestadvacetiletý Jan, nejmladší z rodu.
Přežil krizi i válku
Karel Dlouhý byl velký vlastenec. Založil Čtenářský spolek, jehož členové se scházeli v hospodě. „Nesnesl, aby ho někdo poněmčoval. Kupoval do lokálu české noviny, pořádal básnické večery,“ říká Jan.
Vzpomíná se i na Masaryka. „Říkala prababička Marie, že to bylo v roce 1924, když se otvíral Důl Odra. Prezidentská kolona jela ulicí, všude stáli lidé s mávátky a Masaryk nechal zastavit a přišel se občerstvit,“ vypráví Jan.
Nejstarším pamětníkem je pětasedmdesátiletý Janův dědeček Radomír. „Během krize v třicátých letech byly dny, kdy v lokále seděli jen dva lidé. Protopili jsme víc než vydělali,“ vzpomíná Radomír.
Za protektorátu se v hostinci stravovali Němci. U jednoho sporáku se střídal německý kuchař, který vařil pro Němce, s Marií Dlouhou. „V den osvobození přišel jeden štamgast s ruským velitelem. Jestli bychom na bumážku nevykouleli osvoboditelům jeden sud piva. Když slunce zapadlo, přišli Rusové znova. Prý hledají, jestli v hostinci není nějaký Germán. Snědli veškeré maso a vypili všechno pivo včetně parfémů paní Dlouhé, které obsahovaly alkohol. Viděl jsem rudoarmějce, kteří si neuměli poradit se sudem piva, tak ho nabodli bodákem. Pivo nechali vytékat do lavoru a z něj ho pak v kleče chlemtali jako vlčáci,“ zavzpomínal Radomír.
Pivo teklo proudem
V padesátém roce hostinec sebrali komunisté. „Vždycky to bylo U Dlouhých, i když nápis nebyl. Nikdo tomu neřekl jinak,“ vzpomíná bývalý havíř Josef Pečinka. „U Dlouhých se jmenovala také autobusová zastávka,“ dodává jeho kamarád Karel Šenovský.
„Než se v šest ráno otevřelo, bylo rozčepováno šedesát piv. Za pět minut byly pryč. Za den se vyčepovalo třináct hektolitrů piva, to je dvacet šest sudů. Dnes si to nedovedu představit,“ dodává Jan.
O hospodě kolují doslova fámy. O psech prodávaných na guláš, o kudlách létajících vzduchem. „To nevím. Často se pobili havíři a cikáni, házelo se židlemi. Komunisté z nás udělali černější hospodu v Ostravě,“ říká Jan.
Dnes sem chodí místní dědové z okolí, soudci, policisté, bachaři z blízké věznice nebo páry na sobotní posezení u vínka.
„Nechodím denně, ale tak dvakrát do týdne přijdu. S kamarády posedíme u pivka a probereme co je nového,“ prozradil sedmdesátiletý Jaroslav Voráček z Přívozu.
„Sedmdesát procent našich hostů jsou štamgasti. Těch nejvěrnějších, co chodí každý den, je asi třicet. Denně se tu prostřídá průměrně sto padesát lidí, když je po výplatě, i čtyři sta,“ dodává Jan, který chce v rodinné tradici pokračovat i do budoucna. „Mám to tady rád. Pobavilo mně, když nám profesorka ve škole jednou řekla, že pokud se nebudete dobře učit, můžete skončit někde ve výčepu U Dlouhých,“ prozradil Jan.
