Ještě v osmdesátých letech patřil oddíl stolního tenisu VS Tábor k nejpočetnějším klubům na okrese. V současné době má osmačtyřicet hráčů a šest mužských celků. Šestačtyřicetiletý hráč Petr Procházka je jedničkou A mužstva a současně i pokladníkem klubu. Letos načal už svoji šestatřicátou sezonu.
Na jaké úspěchy nejraději vzpomínáte?
Na třetí místo v krajském přeboru jednotlivců a titul krajského přeborníka družstev v žácích. Ale to už je hodně dávno.
Čemu přisuzujete takový výkonnostní pokles a úbytek členů?
Stolní tenis není tak atraktivní jako jiné sporty. A s tím souvisí otázka členské základny, a hlavně mladých ročníků. Když ještě bylo v Táboře tréninkové středisko mládeže, tak tu působila nejlepší okresní špička na velice dobré úrovni. Dnes nám kádr mužstev o dost zestárl. Věkový průměr dvou týmů hrajících okresní soutěže je přes šedesát let. Pamatuju si, že jsme se stejně starými spoluhráči začínali hrát nejnižší soutěže za muže už od sedmé třídy.
Kolik máte v oddíle hráčů mládežnického věku, kteří už hrají za muže?
Dá se mluvit pouze o čtyřech až pěti dětech. Sice funguje kroužek stolního tenisu, pokud se ale objeví někdo šikovný, snažíme se ho okamžitě přetáhnout do oddílu.
Proč řada špičkových hráčů z Tábora odešla do menších klubů?
Dřív se v Táboře soustředila nejlepší mládež z okresu. Později se hráči vraceli do mateřských klubů. Menší oddíly dokázaly sehnat sponzory a hráče zlákat.
Oddíl je na tom v porovnání s ostatními podstatně hůře?
Není. Naše finanční situace je dobrá. Ale dneska je úspěch, když vám oddíl zaplatí raketu, tričko nebo teplákovou soupravu. Proč jsme hráče nedokázali udržet, je otázka i pro mě samotného. Možná je to tím, že jsme největší oddíl, přináší to řadu komplikací. Herna bývá více vytížená a všichni si nemůžou zahrát, kdy se jim to zrovna hodí.
Dříve jste ale měli trojnásobný počet členů a tréninkovou situaci jste zvládli.
Pracovní doba většiny hráčů se prodloužila a málokdo má čas, když je herna volná. Při sestavování soupisek jsme zohlednili žebříčky hráčů. A ne vždy se podařilo mužstvo poskládat, aby se vytvořily ideální party. Proto mohly být příčinou odchodu i osobní vztahy mezi hráči družstva.
Jak je to s úrovní a kvalitou hráčů?
Když to řeknu otevřeně, tak je to dnes o tom, že se chceme hýbat a s partou si pak zajít na pivo. Takže už to není moc o výkonech. Ještě před třemi roky hrávalo nejvyšší krajskou soutěž pět mužstev. Dnes už jen tři. Úroveň stagnuje a mladí se nehrnou.
Co je tedy hlavním problémem?
Nedostatek trenérů. Skončila éra, kdy jsme jako hráči ještě trénovali.
Jak vidíte budoucnost stolního tenisu v Táboře?
Mám obavy a strach. Většinu týmů dnes tvoří čtyřicátníci a výše. Vlastně hráči, kteří prošli tréninkovým střediskem mládeže.
Jste schopní tomu zamezit? Máte nějaké řešení?
My starší se už zlepšovat nebudeme. Spíš budeme rádi, že si svoji výkonnost udržíme. Věříme, že předseda klubu Radek Losos přivede svoje děti a další vrstevníky, kterým se bude věnovat.
Co najmout placeného trenéra?
Oddíl by byl schopný trenéra zaplatit. Ale je těžké takového člověka najít.
