Dětská autíčka na baterky se dnes dají koupit v každém větším hračkářství. Za totality zase šikovní tátové stavěli svým dětem nejrůznější šlapátka a motokáry. Ale aby někdo vyrobil dokonalou zmenšeninu opravdového vozu? Vysokomýtský továrník Josef Sodomka to udělal. Slavné auto Aero 50 Dynamik, přezdívané Arizona, udělal ve zmenšené podobě v roce 1940. Je světovým unikátem.
Letos se dočká svého znovuzrození. Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě před časem koupilo vrak původního autíčka a pustilo se do renovace. V polovině prosince bude malá arizona hotová.
„Na první pohled by se mohlo zdát, že to auto je šlapací. Ale není to tak, pod kapotou se ukrývá opravdový motor,“ říká ředitel vysokomýtského muzea Jiří Junek, když ukazuje dobovou fotografi i auta. Na ní je Josef Sodomka mladší, syn slavného továrníka. Vedle něj sedí Jan Popelka. To je zase syn fotografa, který snímek pořídil.
Pamětník pomáhal
Malá arizona byla za sedmdesát let putování po různých majitelích, garážích a kůlnách ve zuboženém stavu. „Když jsme začali auto dávat do kupy, bylo bez barvy a byly na něm nějaké staré nátěry. Fotografi e se dochovala jen černobílá. Naštěstí pan Popelka, který na ní je, ještě žije. Kontaktovali jsme ho, jestli by si nevzpomněl, jak auto vypadalo. Pamatuje si to, takže barvu snad trefíme,“ věří Junek.
Jenže barva nebyla jediným problémem. „Bylo to v hrozném stavu. Na kapotě se muselo všechno vyrovnat, vyklepat. Čas se na tom prostě podepsal. A hlavně lidé, kteří se ho snažili používat,“ podotýká Václav Hynek, který v restaurátorské dílně dává autíčko dohromady.
Práci přidělali renovátorům i minulí majitelé, kteří vyměňovali díly za jiné. „Spousta věcí na tom byla neoriginálních, to bylo potřeba odstranit,“ dodává Hynek.
Další rébus? Kolečka. „Byla tam nějaká malá, nepůvodní. Sháněli jsme a hledali, kde se dalo. Ráfek by sice řemeslníci dokázali vyrobit, ale nebyla by na něj pneumatika. Museli jsme vycházet z toho, co je na trhu,“ vysvětluje Junek.
Během let, kdy auto putovalo od Sodomky až do muzea, některý z majitelů vyměnil i motor. „Když jsme jej koupili, byl tam motor DKV. Ale z historických fotografií je zřejmé, že původně tam byl motor z Jawy Robot. Sehnali jsme ho, takže tam bude ten původní,“ říká Junek.
Sehnat motor ale není všechno. Musí také fungovat. „Ještě je na něm potřeba udělat nějaké věci, třeba vyrobit nový píst. Motor je osmdesát let starý, takže na to už nový díl neexistuje. Všechno se dělá na zakázku a musí to dělat člověk, který tomu rozumí,“ doplňuje Hynek.
Klempíři museli na míru vyrobit podle fotografií i nádrž. „Ta tam prostě nebyla. Teď se do ní vejde tři až pět litrů benzinu. Tenhle motor neměl velkou spotřebu, takže by se dalo ujet nějakých dvacet kilometrů. Ale to všechno ukážou až testy, stejně jako nejvyšší rychlost a podobně,“ říká Hynek.
Ten v dílně pracuje tři roky, ale s podobným unikátem se ještě nesetkal. „Většinou dělám aerovky, ale velké,“ usmívá se.
Za měsíc má být hotovo
Malá arizona dostane také nové chromové lišty, nárazník, čelní sklo, čalounění a spoustu dalších detailů. Vyrobit se musejí i pedály. Do poloviny prosince by mělo být hotovo. „Musíme to stihnout, protože čerpáme dotaci z ministerstva kultury,“ přiznává Junek.
Ta tvoří zhruba polovinu rozpočtu, dalších třicet procent získalo muzeum od sponzora a zbytek musí pokrýt z vlastního rozpočtu. „Celkově bude renovace stát dvě stě tisíc,“ říká Junek.
Do autíčka se vejdou dvě větší děti, dospělý člověk se na sedačku nevměstná. „Ale tady v okolí se traduje, že na autíčku jezdili chlapi mezi vesnicemi. Seděli na kapotě a jeli. A je pravda, že v místech, kde seděli, byla kapota hodně promáčklá,“ říká Hynek, který už dokončuje karosářské práce a za chvíli předá arizonu lakýrníkům.
Další zajímavostí je využití malé aerovky jedním z bývalých majitelů. „Auto často jezdilo v prvomájových průvodech. Je to trochu legrační, že v době, kdy byl Sodomka režimem zavřený, jezdily v tomhle autě děti v průvodu,“ říká Junek.
Kdy muzeum auto veřejně představí, zatím neví. „Nechceme to udělat jen tak, čekáme na nějakou velkou událost. Nabízí se Sodomkovo Vysoké Mýto, ale to je až v červnu, takže asi najdeme nějaký dřívější termín a vymyslíme nějakou speciální akci,“ tvrdí ředitel muzea.
Na celou složitou renovaci zatím stačily peníze, materiál, čas a šikovné ruce. Zbývá vyřešit poslední otázku. Kdo bude autíčko jako první řídit? „To ještě taky musíme vyřešit. Zájem asi bude velký,“ uzavírá Junek.
