V době, kdy se všechny obchody v zemi jmenovaly Máj, Družba nebo Rozkvět, jsem stál v Tuzexu a vybíral si autíčko. Ten červený angličák mi všichni záviděli, jediný ze školky jsem měl model s otevíracími dveřmi. Nechával jsem ho doma a ven vyrážel jen s modrou škodovkou, kterou od svých tátů dostávali všichni. Aut jsem měl plné skříně. A pak to přišlo. Myslím, že pro kluka není větší pohroma než mladší sestra, která umí jen ničit. Zelený tank přišel o hlaveň, žlutooranžový bagr o řadicí páku. Kdybych tenkrát dokázal sehnat opravdový tank nebo bagr, asi bych přejel přes její načančanou postýlku. Petr Novotný má úctyhodnou sbírku autíček. Jsou tam určitě exempláře, které zářily na polici v mém pokojíčku. Zůstal mi jediný kus. Ten z Tuzexu, dodnes mu jdou otevírat dveře.
Hračky z dětství
poznámka regionálního šéfredaktora
