Zní to trochu jako utopie. Velký společenský sál, kam se vejde dva tisíce lidí. Rozsáhlý pavilon městské knihovny. Hotelový komplex s několika desítkami lůžek, restaurací a kavárnou. A také rozlehlé parkoviště. A to vše pod jednou střechou. Že nevíte o jakou adresu v Klatovech jde? Domažlická ulice čp. 767. Místní vědí, že je to kulturní dům. Jeho současná podoba ale má s tím, co bylo v původním projektu plánováno, hodně málo společného.
„V padesátých letech minulého století to mělo být městské divadlo. Představám tehdejšího vedení města se nejvíce přiblížil návrh Václava Kubína,“ vysvětluje Josef Protiva z Městského kulturního střediska v Klatovech. Ten o historii kulturního zařízení vydal brožuru. Nechybějí v ní projekty, ani fotografie z doby výstavby i ze současnosti.
Zábava i nocleh
„O dvacet let později se od myšlenky divadla upustilo a začalo se mluvit o stavbě rozsáhlejšího objektu. Nejvhodnějším místem byla Domažlická ulice, tedy místo, kde mělo stát původně divadlo a také místo, kde kulturní dům stojí dodnes,“ vysvětluje Protiva. Kulturní stánek pojalo vedení klatovského okresního národního výboru velkolepě. Základem stavby mělo být společenské středisko, se sálem pro dva tisíce lidí. Součástí se měla stát i městská knihovna. Kulturní dům ale měl být i místem pro ubytování. V plánu, jehož autorem byl plzeňský architekt Petr Leitl, se počítalo také s hotelem s několika desítkami lůžek, kavárnou, restaurací a přilehlým parkovištěm.
Devátý únor roku 1983 byl dnem, kdy se kulturní dům otvíral. Kdo se ale těšil na stavbu podle původního plánu, byl hodně zklamaný. Zůstalo totiž jen u první etapy. Knihovna a hotel se nikdy nepostavily. „Stavba vyšla na zhruba třicet milionů korun. Ujal se jí dnes už zkrachovalý Okresní stavební podnik a hotovo bylo v průběhu tří let,“ popisuje autor brožury.
Na tehdejší dobu obrovskou částku peněz uhradily krajský národní výbor, okresní a městský národní výbor v Klatovech. Na tehdejší dobu byla budova kulturního domu velmi moderní a uvnitř se nacházela řada atypických prvků. Interiér zdobila umělecká díla z dílen převážně plzeňských výtvarníků. Ale se svými pracemi se tu dodnes prezentují i klatovští keramici Gustav Fifka a Jan Rybák.
Z butiků a heren sešlo
Socialistická stavba by si do své kroniky mohla zapsat celou řadu událostí. Počínaje koncerty nejrůznějších umělců přes schůze a návštěvy nejrůznějších delegací až po předávání rudých praporů a vyznamenání. Kulturní dům si dlouhá léta dávali obyvatelé do spojitosti s mohutnou sochou stojící u hlavního vchodu. Šlo o plastiku pod názvem Dělnická píseň od plzeňského sochaře Aloise Sopra. Socha dostala celou řadu nelichotivých názvů, snad nejznámější byl Hrbáč.
Odstranit se ji podařilo až po sametové revoluci. Na začátku devadesátých let se restaurační komplex v budově privatizoval. Ve stejnou dobu se zrodila myšlenka na nové využití zařízení, a to hlavně ke komerčním účelům. „Počítalo se s nástavbou dalšího patra budovy. Tam měl být plánovaný hotel. V atriu kulturního domu měly být butiky, kasina, herny, ale i sklady vietnamských obchodníků. Naštěstí se tyto myšlenky nikdy nepodařilo zrealizovat,“ tvrdí Protiva.
Centrem kultury dodnes
Kulturní dům, který má už svá léta za sebou a ve srovnání s moderními trendy architektury jej dnešní obyvatelé často hodnotí jako nevzhlednou krabici, však pořád slouží jako centrum zábavy. jen s tím rozdílem, že od roku 2001 se oficiálně přestal jmenovat Družba, ale jen kulturní dům. A stejně jako podobně staré stavby volal po rozsáhlé opravě. Letos se dočkal. Za necelé tři miliony korun se uvnitř hodně změnilo. „Byl to trochu odvážný projekt na přestavbu,“ hodnotí modernizaci ředitelka Městského kulturního střediska v Klatovech Hana Haladová.
„V přízemí se bouraly příčky malých místností, které sloužily jako učebny pro kurzy, šatny nebo sklady. A vznikl nový sál s akustikou, klimatizací, vytápěním, ozvučením a zázemím pro loutky,“ dodává Haladová. Část původních prostor totiž využíval loutkový soubor Brouček, ale pro rodiče s dětmi tu bylo málo míst. Po přestavbě se do sálu vejde stovka diváků. A slouží i pro kroužky, které tu kulturní středisko provozuje.
