Hrdina? Vinnetou i dárce kostní dřeně
Lukáš Pollert nemá času nazbyt. Redaktora přijal během služby na oddělení Emergency Ústřední vojenské nemocnice v Praze.
Mezi otázkami a odpověďmi odbíhal k pacientům, které tam svážejí sanitky a vrtulníky. Rozhovor tak vznikal na místě, kde se rozhoduje o životě či smrti každý den.
Jak vypadá vaše služba na oddělení Emergency?
Řešíme tady úplně všechno. Lidi s těžkými zraněními, s infarktem, se zápalem plic, epileptickým záchvatem, zlomeninou nebo nějakým krvácením. Ale i lidi, co píchl komár, nebo mají teplotu. Nechci to snižovat, může jim být skutečně zle. Jsme tady i pro ně.
Jsou podle vás lékaři zachraňující životy hrdinové?
Vůbec ne. Neriskují svůj život. Když podá skvělý výkon třeba dirigent, je z toho nádherný koncert. To stejné je, když se chirurgovi povede operace. To spíš třeba řidiči autobusů nebo piloti, kteří zvládnou nebezpečnou situaci. Mají zodpovědnost za desítky lidských životů. Anebo hasiči a policisté. Ti skutečně hodně riskují.
Pomáhal jste někdy i mimo službu?
Nějakým opilcům, kteří leželi na zemi. Hned nepoznáte, co těm lidem je.
A co před dvanácti lety v Troji na tréninku?
Jak se topil ten kanoista? Kluci ho vytáhli a s kamarádem jsme ho oživovali. Byl pod vodou dvacet minut. Dnes zase závodí. Už se o tom psalo dost.
Kdo je hrdina pro vás?
Někdo jako Vinnetou nebo Old Shatterhand. Člověk, který se pouští do nebezpečí pro někoho jiného.
Děkujeme, že jste zaštítil anketu Hrdina roku. Co rozhodlo?
Lidí, které vnímám jako hrdiny, si velmi vážím. Nevím, jestli bych se ve stejné situaci zachoval jako oni, jestli bych se nebál. Stejně jako dárců kostní dřeně, to je hodně nepříjemný zákrok. Chodím i na akci, kde jsou ochrnuté malé děti po obrně nebo po úrazech a závodí v plavání. A mají přitom třeba pohyblivou jen část jedné ruky. V životě to nevzdaly, začaly sportovat, i přes všechny obtíže, které to přináší jim i jejich rodinám.
Je to tedy také hrdinství, takhle překonat sám sebe?
Ano. Někteří takto postižení rezignovali a místo sportu začali pít. Jiní se s tím poprali. Jsou to zajímavé osudy. Pro to všechno je mi sympatická anketa Sedmičky. Rád poznám lidi, kteří se hrdinsky zachovali, a pohovořím s nimi. Vážím si jich.
