Hrou se bavím, říká šipkařka

Chvíle soustředění, pak nacvičený pohyb zápěstím a lehounká šipka letí k cíli. To je stručný popis hry zvané šipky.

Stejně jako dříve kulečník je dnes v hospodách oblíbené trefování šipkou do kulatého terče. Ale nazývat tuhle činnost hospodským sportem? To se před Janou Kaňovskou nesluší říkat. Jedenadvacetiletá dívka je mistryní Evropy v elektronických šipkách. Titul vybojovala před třemi roky s týmem ženské reprezentace. Na soutěže jezdí do celé Evropy. V nejbližší době ji čeká mistrovství republiky v Želivě u Humpolce.

Jak se na závody připravujete? Teď trénuji jednou týdně, někdy vůbec. Tento rok jsem vypustila, prioritou je pro mě maturita. Ale příští rok bych se do toho chtěla zase obout.

Vypouštíte sezonu a jedete na šampionát. To tam může startovat kdokoliv? Zúčastnila jsem se dvou turnajů. Master ve Zlíně a Open v Moravském Písku. Na obou jsem skončila do třetího místa. Tím jsem se kvalifikovala.

A to jde bez tréninku? No, asi jo. Jistě, trénink dělá devadesát procent úspěchu, ale roli hraje taky trpělivost a psychika. Člověk musí být absolutně soustředěný. A věřit si.

Co říkáte názoru, že šipky jsou hospodský sport? Už jsem viděla šipkaře, který byl tak opilý, že neviděl na terč. Hodil šipku, ale místo svého terče trefil sousedův. To se ale na vrcholných soutěžích stát nemůže.

Jak jste se k šipkám dostala? Může za to mamča, která pořád hraje druhou ligu. Kdysi byla třetí na mistrovství světa.

Kdo může šipky hrát? Kdokoli. Výhodou je, že to není drahý sport. Rozhoduje při něm technika, dobré ruce a klídek. Já se hrou bavím.

Tenhle sport lze hrát až do důchodu. Viděla jsem výborně hrát šedesátiletou Švýcarku. Já bych ale v důchodu chtěla raději cestovat.