Hudební recenze: Temně krásná litanie Nicka Cavea z doby covidové
Mnozí muzikanti trávili loňský koronavirový čas prodloužením pobytu v nahrávacích studiích a cizelováním nových alb, jiní zase věnovali covidu alespoň jednu novou, často ironickou píseň. Nick Cave to vzal z gruntu a napsal a natočil celou novou desku s temným názvem Carnage neboli Krveprolití, v níž na neblahou dobu reaguje.
Album – které se na streamovacích službách objevilo překvapivě a neohlášeno minulý čtvrtek – však nepřipravil s tradičními souputníky z The Bad Seeds, ale pouze s jedním z kapely, violistou Warrenem Ellisem. S ním v minulosti vytvořil několik filmových soundtracků, Carnage je však jejich prvním studiovým albem.
Cave popsal desku jako „brutální, ale velice krásnou nahrávku zasazenou do doby společenské katastrofy“, a tomu odpovídá i její temná, vážná až osudová nálada všech osmi skladeb. Nejspíše k tomu přispěl nejen samotný covid a jeho oběti a omezení, ale i skutečnost, že Cave se v posledních letech a na dvou předcházejících počinech Skeleton Tree z roku 2016 a předloňském Ghosteen vyrovnával s obrovskou osobní tragédií z roku 2015 – smrtí tehdy patnáctiletého syna Arthura.
Osm skladeb vzniklo podle slov Warrena Ellise v průběhu pouhých dvou a půl dne a jejich vznik popsal jako „zrychlený proces intenzivní kreativity“. Skutečností je, že jedna píseň plynule navazuje na druhou, až člověk znejistí, zda jedna skladba již neskončila a nezačala následující. To vše téměř bez doprovodu elektrické kytary – hlavní roli na Carnage hrají kromě zpěvu viola, piano a ženské doprovodné vokály.
Samotnému fenoménu covidu se přitom album téměř nevěnuje. Výjimkou je balada Albuquerque, v níž Cave zpívá „Nedostaneme se do Amsterodamu, k jezeru v Africe, miláčku, nikam se nedostaneme, kdykoli letos “.
Potemnělou atmosféru doprovázejí texty, v nichž se mísí pocity beznaděje a zmaru s hledáním naděje, lásky a narážkami na království nebeské. Je tomu tak v úvodní Hand of God, skladbě Lavender Fields či asi v nejsilnější písni White Elephant.
Ta má i politický podtext, neboť do ní Cave zapojil narážky na dění kolem hnutí Black Lives Matter. „Protestant klečí na krku soše, a socha říká: Nemůžu dýchat. A protestant říká: Teď víš, jaké to je,“ zpívá v narážce na zvyk příznivců hnutí uctívat památku zavražděného George Floyda poklekem.
Celá skladba pak končí téměř gospelovým zpěvem o tom, že „čas se blíží, čas je blízko pro království na nebi“. Právě tato zmínka o naději i ty další v milostných písních jako v závěrečné Balcony Man jsou nejspíše vzkazem, který přes veškerou potemnělost Carnage chtěli Cave s Ellisem do světa vyslat. A stojí za to si jej vyslechnout.
NICK CAVE & WARREN ELLIS: Carnage |
| Vydal: Goliath Enterprises Ltd. |
| Délka: 40:03 minuty |
| Hodnocení: 80 % |
Poslechněte si jednu z nejsilnějších písní nového alba Nicka Cave & Warrena Ellise White Elephant:
