V žofínském sále se toho podzimního odpoledne téměř přestalo dýchat.
K úžasu přihlížejících i licitátora, který rozechvěním občas zaškobrtl v řeči, vystoupala cena obrazu Františka Kupky Élévation (Výšky) IV ze dvanácti na 22,1 milionu korun. Sedmého října před třemi lety padl český rekord a na chvíli zvedl hladinu aukčních cen.
Právě podzim a jaro jsou roční období, která mají pro sběratele umění a starožitností zvláštní význam. Na sklonku léta a ke konci zimy se dělají v aukčních domech ty nejlepší obchody. Vzrušení a adrenalin nevládne jen u vysokých částek.
Zajímavé boje se vedou také o díla za tisíce. Na chuť sběratelství přichází stále více lidí. Kdo dobře pořídí, získá.
Liché rady obchodníků
Začínající sběratel obrazů, grafik či starožitností má hodně společného s hráčem na burze. Čeká ho nepřetržité sledování žebříčků cen uměleckých děl, výstavních programů, katalogů nejlepších aukčních domů, odborných časopisů, internetu.
„Záleží, jak kdo je movitý. Ale začal bych na internetové dražbě. Dají se tam pořídit drobnosti, grafické listy či kresby od stovky do patnácti set korun,“ říká Jiří Rybář, majitel aukčního domu 1. Art Consulting Brno-Praha.
Dalším vodítkem jsou rady těch zkušenějších, kteří už několik let „sbírají“. Jenomže kde brát?
„Nejdříve bych se porozhlédla po trhu a našla díla, která jsou nedoceněná a dala by se nakupovat bez výraznější konkurence,“ říká ředitelka aukčního domu Dorotheum Mária Gálová. To může být podle ní příležitost získat je za zajímavou pořizovací cenu a zároveň vybudovat sbírku, která bude jedinečná.
„Ptejte se, raďte se, ale nepodléhejte líbivým řečem obchodníka,“ radí Rybář.
Vteřiny na rozmyšlenou
„Dvaadvacet tisíc, čtyřiadvacet tisíc, šestadvacet tisíc,“ mává muž s kladívkem od jednoho kupce k druhému.
Je prosluněné sobotní odpoledne 18. září, aukční dům Dorotheum pořádá první podzimní dražbu. Ve hře o olej vysočanského malíře Gustava Porše už jsou jen dva kupci. Každý má na rozmyšlení sotva pár sekund. Za dvě minuty je po boji. Čerstvý majitel musel přihodit deset tisíc nad vyvolávací cenu.
„Dopředu musíte mít rozmyšleno, kolik za obraz chcete dát, a toho se držet. Jinak se snadno necháte vyprovokovat ke hře. Jednou jsem dal za grafiku o pět tisíc víc, než jsem plánoval. Pak jsem neměl na obraz, pro který jsem si původně přišel,“ nabádá jeden z přihlížejících sběratelů.
Nechce říct své jméno, na aukcích se málokdo představuje. Jde o velké peníze a vlastní cíle. Licitátor má za sebou tři hodiny práce ve svižném tempu. Většina obrazů míří do soukromých sbírek, jiné zpátky do depozitáře. Jeden z nejžádanějších kousků Emila Filly Zátiší se z vyvolávací ceny 700 tisíc dostal téměř na 1,5 milionu korun.
„Toto dílo patří mezi historicky nejdráže prodané práce na papíře na českém trhu,“ glosuje expert Dorothea Jan Nízký.
Lobkowiczové a ti druzí
Z Čechů nakupují nejvíce právě Pražané. Zajít na aukci je jednoduché. Stačí si koupit katalog, složit malou zálohu a kupec může dražit. Několik dní před dražbou si vybraná díla mohou zájemci prohlédnout na výstavě.
Dorotheum začalo podzim nejdříve, podobnou aukci pořádá ještě v listopadu. To se připojí i aukční domy Galerie Kodl, Meissner - Neumann nebo 1. Art Consulting Brno-Praha.Desátého listopadu pořádá večerní aukci, takzvanou milionářskou, která nabídne to nejdražší, co na trhu je.
„Ze starého umění by tam měla být Brandlova Hlava apoštola, italští malíři z rodové sbírky mělnických Lobkowiczů, Mucha, Čapek, Špála, Šíma,“ vyjmenovává Jan Rybář z 1. Art Consulting Brno-Praha. Poslední dobou stoupá zájem o umění druhé poloviny 20. století.
Dobří autoři neprodělávají
O sedmnáct dní později se koná po vzoru newyorských aukčních síní Day Sale Prague, kde mohou najít své první kousky začínající sběratelé nebo méně movití kupci.
„Nakupujte díla autorů, kteří jsou ve sbírkách Národní galerie či regionálních muzeí. Jsou už osvědčeni kurátory a oceněni různými komisemi a přitom je stále můžete získat pořád levně v řádu stovek nebo několika tisíců,“ radí Rybář.
Dá se také vsadit na mladé talenty, které chrlí umělecké školy. Podle zkušenějších sběratelů ale platí - dvakrát měř a jednou kup. „Je to rizikovější. Může se stát, že umělec přestane malovat, dílo nijak nepokračuje, nikam nevede a jeho cena klesá,“ říká sběratel Jiří, který si nepřál zveřejnit příjmení.
Obrazy či grafika mohou být docela dobrou investicí. „Pokud se rozhodnete do umění investovat na minimálně deset až patnáct let, zhodnocuje se stejně jako jiné komodity. Nelze ale vyloučit, že investice vám vynese i desetinásobky původních vstupů,“ míní Gálová z Dorothea.
„Cena dobrých autorů je konstantní, zájem se projevuje v sinusoidách, ale máte velkou jistotu, že neproděláte. U dobrých jmen cena neklesá,“ říká Rybář.
