„Ideální maminka? Sabina Laurinová”

Markéta Behinová, rodačka z Písku, napsala knihu Výchova podle slavných maminek. Sešla se i s Livií Klausovou nebo Darou Rolins.

Dávat dětem dostatek lásky, aby z nich vyrostly milující bytosti. Jednoduchá metoda, ale funguje perfektně. Alespoň to tvrdí Markéta Behinová, autorka knihy rozhovorů se slavnými osobnostmi o výchově dětí. „Slůvko láska se v mé knize objevuje nejčastěji,“ říká matka čtyřleté dcery.

Vyměnila jste Písek za Prahu a stala se „lufťákem“, kam se nejraději vracíte?

V Praze se cítím doma, ale do Písku mě to pořád táhne. Mám tam spoustu míst, kam se s nostalgií vracím. Patří k nim Starý most nebo třeba park u Husovky, kam jsem chodila do školy a moje dcera si oblíbila zdejší hřiště. Ale především jezdím do Písku za rodinou.

Máte čtyřletou dceru, uplatňujete po pětadvaceti rozhovorech o výchově nějakou zaručenou metodu?

Slůvko, které se v mé knize nejčastěji skloňuje, je láska. Je potřeba dávat dětem dostatek lásky, aby z nich vyrostly milující a pozitivní bytosti. Jednoduchá metoda, ale funguje perfektně. V každém příběhu jsem si našla něco a ujistila se, že snad vychovávám Kristinu Miu dobře.

Jaké to bylo, pohybovat se mezi celebritami?

Pracuji deset let jako novinářka, takže setkávání se známými osobnostmi beru přirozeně. Někdo vám sedne víc, někdo méně, tak, jak je to v běžném životě. Slavné maminky, které se v knize objevují, byly všechny ochotné a povídat si s nimi o dětech pro mě bylo radostí.

Kdo patří mezi nejvýznamnější osobnosti, se kterými jste se setkala?

Skutečnými VIP pro mne byli Karel Gott nebo Livia Klausová. Ale pak to byla celá řada obdivuhodných a talentovaných lidí jako například režisér Jiří Adamec, fotograf Robert Vano, zpěvačka Dara Rolins.

Bylo pro vás jako pro novinářku snadné napsat knihu?

Bylo to inspirativní, zajímavé, náročné. Už mám za sebou jednu zkušenost – jsem spoluautorkou Velké knihy o mateřství. Vyšla před čtyřmi lety, kdy jsem ještě pracovala jako šéfredaktorka časopisu Maminka, a vznikala v úzké spolupráci s časopisem.

Jaké typy žen jste si do své druhé publikace vybírala?

Takové, které mají co říct. Inspirací pro mě byla různá setkání se slavnými maminkami, ať už přátelská, nebo pracovní. Mateřství nás ženy spojuje, o dětech se dobře povídá. Průběžně jsem si poznamenávala jejich zajímavé výchovné myšlenky a čekala, až bude čas, že je sepíšu.

Zařadila jste do knihy i maminky, které porodily v pozdějším věku. Vnímala jste rozdíl ve výchově mezi nimi a mladšími?

Asi máte na mysli Báru Basikovou, která rodila ještě v pětačtyřiceti. Rozdíl tam určitě je. Starší maminky mají větší nadhled, díky zkušenostem jsou vyrovnanější a mateřství si užívají jinak než ve dvaceti. Ale bývají úzkostnější a dětem věkově vzdálenější.

Nebyli partneři slavných maminek proti odhalování soukromí?

Myslím, že měli naopak pochopení. Až mě někdy mrzelo, že nemají i oni prostor k vyjádření. Proto bych chtěla pokračovací díl věnovat jim.

Takže plánujete vydat knihu Výchova podle slavných tatínků?

Ano, ráda bych. Ale zatím jsou to jen plány, napsání takové knihy je časově náročné. A to nemluvím o psaní, ale spíš o domlouvání nejrůznějších termínů, rozhovorů, focení, zaslání otázek, fotografií, autorizací, korektur.

Herečky a zpěvačky bývají pracovně vytížené. Kdo jim pomáhá s výchovou? Chůvy nebo babičky?

Možná to mají trochu jednodušší v tom, že nemají klasickou pracovní dobu. Chůvy využívají, ale některé by dítě jiné ženě nesvěřily. A dokonce najdete v knize i takové, které jsou na klasické mateřské dovolené a kvůli dětem se své kariéry vzdaly. V čem to mají slavné maminky bezpochyby složitější, je věčný zájem médií. A hlavně bulváru, který při lovení senzací nešetří ani maminky s dětmi.

Kdo hlídá dceru vám?

Mám to štěstí, že naproti přes ulici bydlí maminka, která je mojí obrovskou oporou. Troufám si říct, že jsem díky ní zvládala i nezvladatelné.

Kniha má podtitulek Rady celebrit, které jste ještě nečetli. Jaké rady jsme tedy nečetli?

Třeba Pavly Hodkové, která prozradila, jaké je to vychovávat děti s o pětačtyřicet let starším partnerem Janem Saudkem. Anebo Libušky Vojtkové, která si prožila krátce po porodu bolestný rozchod a musí zvládat rodičovské povinnosti sama. Za přečtení stojí i výchovné hranice Sabiny Laurinové, která je mojí inspirací.