Poutavé vizualizace, velkolepá výstava a webové stránky SmartCities.gov.in indickým občanům slibují významné zlepšení životního prostoru. Alespoň ve městech, která se dostala na seznam projektu. Ze sta plánovaných bylo zatím schváleno 98 z nich. Jedná se o desetimilionové giganty jako Bombaj či Kalkata, ale i himálajské sídlo dalajlamy Dharamsala, sikhský Amritsar nebo přístav Kochi na samém jihu Indie.
Premiér Módí pochopil, že na počátku každého projektu musí být chytlavá kampaň, od futuristických vizualizací k cíli ale zbývá dlouhá a obtížná cesta. Prvním krokem k chytrému městu je vybudování slušné infrastruktury. Vybraná města získají od vlády dotaci až 15 milionů dolarů. Módí vyjádřil naději, že se do „chytré revoluce“ brzy zapojí i soukromí investoři.
Projekt vláda ve svém dokumentu shrnuje do těchto bodů: Zajištění pitné vody, elektřiny, odvozu odpadu, efektivní dopravy, dostupného bydlení i pro chudé, internetového připojení, efektivní samosprávy, důstojného životního prostředí, bezpečnosti, zdravotní péče a vzdělání.
Střízlivé hlasy ovšem upozorňují, že se jedná o téměř nadlidský výkon, protože většina indických měst je zanedbaná i podle měřítek rozvojového světa. Žije v nich už více než 30 procent populace země a každým rokem přibývají další.
Jiným problémem je nedůvěra občanů k podobným projektům. Když se stavělo metro v Dillí, pořádaly se demonstrace proti „projektu pro bohaté“. Průměrný občan jen těžko chápal, že klimatizované vozy s automatickým zavíráním dveří mohou sloužit všem. Módí proto čelí kritice, že se chytrá města stanou domovem jen pro bohatou smetánku. Premiér tak má nelehký úkol přesvědčit Indy, že příliv investic nakonec prospěje i těm nejchudším.
