Češi mají k robotům blízko. Slovo robot, jak známo, použil poprvé spisovatel Karel Čapek v dramatu R.U.R. z roku 1920. Ví to i Lukáš Perůtka ze Stříteže u Hranic. Student matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy toho o robotech ale ví mnohem víc. Třeba jak je naprogramovat, aby své soupeře v zápase vytlačili z ringu. V tom je teď nejlepší na světě. Přesvědčili se o tom účastníci i porotci na technologické soutěži Imagine Cup, kterou letos hostila egyptská Káhira.
Perůtka není nováček
Imagine Cup je celosvětová technologická soutěž s dlouholetou tradicí, kterou pořádá sofwarový kolos Microsoft. Přihlašují se do ní studenti středních a vysokých škol, aby poměřili schopnosti v jedné z devíti kategorií. Lukáš Perůtka letos hájil české barvy na prestižní akci už potřetí. V předchozích dvou letech tvořil tým s kolegou Imrichem Živčákem a snažil se naprogramovat chování postav v počítačové hře. „Jako kluk jsem samozřejmě hrál počítačové hry. Pak jsem i dostal chuť si nějakou vlastní napsat,“ popisuje programátorské začátky Perůtka. S Živčákem si nevedli vůbec zle a dvakrát po sobě ve finále skončili pátí.
Další ročník si tak Perůtka nechtěl nechat ujít. Zvlášť, když organizátoři vypsali novou kategorii Robotika a algoritmizace. Algoritmy umožňují strojům vnímat okolní prostředí a reagovat na ně. „Tahle kategorie mi byla nejbližší. Je to vlastně programování umělé inteligence a to je výzva. Je fascinující naprogramovat stroj, který se potom bude nějak nezávisle chovat,“ vysvětluje student.
Dlouhá cesta do finále
Zájem studentů o účast v prestižní soutěži rok od roku stoupá. Zatímco v roce 2005 se na Imagine Cup přihlásilo třicet tisíc studentů, letos jich bylo desetkrát víc. Na finále v Egyptě se ale podívali jen ti nejlepší. A na cestě k pyramidám je čekala nejedna překážka.
Soutěž oficiálně odstartovala 29. srpna 2008. „Na podzim jsme se dozvěděli, co bude naším úkolem a jaké nástroje budeme mít k dispozici. Tedy, že budeme v programu Microsoft Robotics Studio psát kód pro robota,“ vzpomíná Perůtka. Konkrétnější obrysy zadání dostalo ale až v únoru. „Naším úkolem bylo vytvořit umělou inteligenci pro robota, který podstoupí souboj sumo ve virtuálním ringu. Vítězný robot musel ze tří pokusů svého protivníka vytlačit aspoň dvakrát,“ říká Hraničák. Reálného robota soutěžící k dispozici neměli. Vše se odehrávalo pouze během počítačové simulace. Perůtka prvním kolem prošel, když jeho robot soupeře dvakrát přetlačil a jednou prohrál. „Chování robota v ringu záleží na programu, jaký mu napíšu. Ale určitou roli hraje i štěstí,“ přiznává. Průměrně zápas trval patnáct vteřin.
Ve druhém kole soutěžící absolvovali misi na Marsu. K dispozici dostali robotické vozítko a seznam šesti míst, odkud má stroj odebrat vzorky. Na závěr robot hledal tepelný štít. Znovu vše samozřejmě probíhalo jen ve virtuální realitě. Zadaní splnila asi třicítka soutěžících. Do finále jich ale mohlo postoupit jen šest. „Strašně dlouho jsme čekali na zveřejnění výsledků. Ani jsem moc nevěřil, že to vyjde,“ popisuje Perůtka. Sudí porovnávali pomocná kritéria, jako třeba efektivitu programu, a nakonec přiřkli Lukášovi čtvrté postupové místo.
Den a noc s robotem
Vrchol soutěže letos hostilo egyptské hlavní město. Do Káhiry se sjelo přesně 444 studentů, mezi nimi i Perůtka a jeho kamarád Imrich Živčák, jenž se radoval z posledního postupového místa.
Finále mělo dvě části. Soutěžící konečně dostali k dispozici reálného robota. Úkolem bylo jej rozhýbat, nejlépe tak, aby schopný sledovat nějaký objekt. Hlavní disciplínou byl ale známý sumo zápas. K napsání potřebných programů měli mladí vědci čtyřiadvacet hodin. „Nejdřív jsem se pustil do práce na virtuálním sumo robotovi. Až jsem byl spokojený, věnoval jsem se tomu reálnému,“ popisuje strategii Perůtka a dodává. „Klimatizace jela v hotelu naplno a byla mi strašná zima. To jsem od Egypta nečekal,“ směje se. Důvod k úsměvu měl, i když došlo na lámání chleba. V práci s opravdovým robotem byl sice o něco lepší jeho kanadský soupeř. Ale ve finálovém sumo souboji se nakonec radoval Lukáš, a to rozhodlo.
Shání si práci
Ve své kategorii tak Perůtka nenašel přemožitele a kromě nových zážitků a zkušeností si s Egypta odvezl i originální trofej a osm tisíc dolarů. „S trofejí jsem si v letadle užil. Je strašně neskladná a letušky se tvářili všelijak. A peněžní odměna? Po prázdninách nastupuji na doktorské studium a pokud si neseženu práci, bude mě asi živit,“ uzavírá Perůtka.
