Jak se Barbora Vaculíková od nuly vypracovala na nejvýše postavenou ženu v českém zdravotnictví
Osvěžující sprcha, trocha jógy a úsměv do zrcadla. Tím začíná den nejúspěšnější ženy v českém zdravotnictví Barbory Vaculíkové, ředitelky společnosti Penta Hospitals. Vaculíková se ke svému současnému postavení propracovala od nejnižších pater zdravotnické hierarchie.
Po gymnáziu nastoupila na dvouletou nástavbu pro budoucí porodní asistentky a tomuto zaměstnání se poté také věnovala. „Rodiče měli představu, že budu po gymnáziu pokračovat na vysokou školu, nicméně mně takové studium připadalo moc dlouhé. Chtěla jsem se pustit do něčeho, díky čemu budu moci být relativně rychle užitečná, a práce porodní asistentky mě nějakým způsobem nadchla,“ vzpomíná Vaculíková.
V oboru porodnictví si prošla všemi odděleními. Později se jí naskytla možnost práce na ARO se specializací na úrazy hlavy, což byl úplně jiný obor, a tak si tenkrát doplnila potřebné vzdělání. Na tomto oddělení si Barbora uvědomila, že by se dal systém českého zdravotnictví výrazně zefektivnit, a začala se zajímat o zdravotnictví jako takové. Nastoupila na třetí lékařskou fakultu, později na management zdravotnictví, což bylo přesně to, co ji bavilo.
„V té době jsem si začala hledat manažerskou pozici v oblasti zdravotnictví a začala jsem vést první projekty,“ dodává Vaculíková. Ze státního zdravotnictví odešla do soukromého, konkrétně do hořovické nemocnice, aby se tam starala o nastavení procesů na úrovni řízení nemocnic. A po hořovické nemocnici se Vaculíková dostala k první opravdu vysoké manažerské pozici v Penta Hospitals. „Psal se rok 2014, kdy na mě dostal kontakt tehdejší investiční ředitel, dnes partner Penty Václav Jirků. Domluvili jsme se na spolupráci v roce 2015, kdy Václav skládal tým, který měl za úkol rozjet pro Pentu zdravotnický byznys v Česku na zelené louce,“ popisuje Vaculíková své začátky v Penta Hospitals.
Zatímco řada byznysů skončí kvůli nedorozumění a rozdílným názorům partnerů, spolupráce Vaculíkové a Jirků byla úspěšná od samého počátku. Důvodem bylo především to, že se shodovali na základních vizích a strategiích, a tak mělo jejich byznysové směřování jasný řád a postup. Na vysokých manažerských pozicích musí mít člověk dobrý odhad a hodně zkušeností. Vaculíková sama říká, že má za léta nasbírané zkušenosti, znalosti a hlavně vypracovanou intuici. „Troufnu si říct, že mojí silnou stránkou je schopnost vidět trendy a směr, kterým by se firma měla ubírat,“ dodává Vaculíková.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
