Jak se z drobků stalo velké město

Po první světové válce do tehdejší Moravské Ostravy mířily davy přistěhovalců, které lákala práce v těžkém průmyslu. Rostoucí počet obyvatelstva ale přinesl problémy – chyběly nemocnice, školy, dlážděné cesty nebo kanalizace. Potřebné peníze však mohlo přinést pouze spojení okolních vesnic do jednoho města. Projekt Velké Ostravy byl na světě.
Myšlenka spojení Moravské Ostravy s Přívozem a Vítkovicemi se objevila již před první světovou válkou. Připojením Vítkovic jako nového centra průmyslu a Přívozu jako železničního uzlu by vznikl celek, kde by žilo více než šestasedmdesát tisíc obyvatel. V cestě však stála vzájemná řevnivost jednotlivých radnic – nechtěly se dohodnout, každá k tomu měla své důvody.

Konec Němců

Zlom přišel po vzniku samostatné Československé republiky v říjnu 1918. Do té doby místní samosprávy vedli převážně Němci, s tím byl ale konec. Místo nich řídily takzvané správní komise, v nichž hráli prim již Češi. Moravskoostravskou vedl Jan Prokeš, vítkovickou Josef Chalupník a přívozskou Petr Marsín. Všichni tři byli sociální demokraté a navzájem se znali. Pro vznik Velké Ostravy to byla velmi příznivá situace.
Ideu Velké Ostravy představil v dubnu 1919 vládní komisař Moravské Ostravy Jan Prokeš na schůzce patnácti zainteresovaných obcí. Šéfové jednotlivých komisí byli pro, byť s výhradami.
„Majíce zření k tomu, že město Přívoz tvoří hospodářsky a průmyslově jednotné území s městem Moravskou Ostravou, s níž bezprostředně souvisí, souhlasíme v zásadě se sloučením našeho města s Moravskou Ostravou a sousedními městy v jedno město – Velkou Ostravu,“ píše se v zápisu z jednání ve městě Přívoze v červnu 1919.
A podpora spojení nebyla bezvýhradná. „Žádáme však, aby nově se tvořící veleobec pamatovala stejnoměrně na všechny části města a stejně k nim se chovala při potřebách jednotlivých částí, z nichž vznikne,“ dodali zastupitelé Přívozu.

Velké Vítkovice?

Nový velký celek se měl původně jmenovat Horní město Ostrava. Rozkládat se měl jak na Moravě, tak i ve Slezsku a v tom byl zásadní problém. Tehdejší správní celky Morava a Slezsko nechtěly přijít o příjmy z daní a se spojením nesouhlasily.
Vznik města, v němž by se koncentroval obrovský hospodářský potenciál, se tak neustále komplikoval a vzdaloval. A začaly se objevovat nové varianty. Například Vítkovice v roce 1920 poslaly na ministerstvo vnitra žádost na vytvoření Velkých Vítkovic. „Projekt sloučiti naše město s Moravskou Ostravou a jinými obcemi ve Velkou Ostravu padl,“ zdůvodnila vítkovická radnice svou žádost.
Po dlouhých tahanicích 1. ledna 1924 projekt Velké Ostravy konečně dospěl do finále. V ten den oficiálně zanikly dosud samostatná města a vesnice Přívoz, Mariánské Hory, Vítkovice, Hrabůvka, Zábřeh a Nová Ves a staly se součástí Moravské Ostravy. Ta se tak rozrostla na 114 tisíc obyvatel a rázem se stala jedním z největších československých měst. V roce 1939 nacisté k okupovanému městu připojili ještě Slezskou Ostravu, sedm slezských a čtyři moravské obce. V důsledku tohoto spojení dostalo město v roce 1946 sjednocující název Ostrava. O jedenáct let později se Ostrava rozrostla ještě o Porubu, tehdejší největší sídliště v republice.
Dnes město tvoří čtyřiatřicet obcí a má 318 tisíc obyvatel. Málokdo si dnes uvědomí, že svůj původní název město získalo podle řeky Ostravice. Dříve se jí totiž říkalo Ostrava.