Osmašedesátiletý Harun je jedním z posledních rybářů, kteří tuto záhadnou techniku praktikují u břehů distriktu Setiu na východním pobřeží Malajsie, jejíž obyvatelé patří k jedněm z největších pojídačů ryb ve světě. „Když nasloucháte, je to jako byste se dívali skrz sklenici, můžete vidět makrely, sardinky,“ vysvětluje Harun. Doprovází jej jeho čtyřiačtyřicetiletý syn Zuraini, který se tomuto prazvláštnímu rybolovu učí.
„Hledáme pouze (ryby) gelamy. V jejich hejnech jsou však i jiné ryby. Naši techniku není možné kopírovat. Musíte projít jakýmsi zasvěcením, musíte pochopit, jak to ve vodě chodí,“ říká rybář. „Obchodníci mi říkají: Až vy tu nebudete, nebudou už ani gelamy. Gelama je považována za královnu ryb,“ konstatuje Harun.
Gelama, kterou hojně pojídají chudí Malajci, je na východním pobřeží velmi ceněna pro svou zvláštní chuť. Avšak přízvisko královna ryb si vysloužila také proto, že ji v moři následují jiné ryby, uvádí Harun. Jiní rybáři, kteří lovili za pomoci sluchu, buďto zemřeli, nebo odešli na odpočinek, anebo začali používat modernější metody zjišťování přítomnosti ryb. Pod vodou je totiž stále větší hluk a také úlovky bývají hubenější.
Podle některých studií ztratily malajské vody v letech 1971 až 2007 kolem 92 procent svých rybných zdrojů, a to kvůli nadměrnému výlovu. V Malajsii sní jeden obyvatel ročně 56,5 kilogramu ryb. Průměrná konzumace ryb ve světě činí 20 kilogramů na osobu ročně. Podle šéfa malajsijské pobočky Světového fondu na ochranu přírody (WWF) Dionysisuse Sharmy mohou být v roce 2048 malajské vody zcela bez ryb.
Harun Muhammad nedokáže napodobit zvuk, který ryba vydává, a popisuje ho jako vhození kamene do vody. „Ryby mají hlas. I když je ryba daleko, můžete určit směr a jít jí naproti. Jen když jste blízko, můžete ji jasně slyšet,“ vysvětluje rybář. Když zjistí hejno gelam, jeho loďka vyrazí a rozhodí sítě. „Mohli byste si myslet, že jsou ryby hloupé, ale ony vás vidí přicházet. Když slyší zvuk lodě, odplují,“ říká.
Velké úlovky byly možné v dobách, kdy byla ryb hojnost, poznamenává Harun. Avšak po létech nadměrného rybolovu se musí hroužit do stále větší hloubky, aby zvuky gelam uslyšel. Modernizace rybolovu, zvláště akvakultura, a průmyslový rozvoj ohrožují bohatý ekosystém, který se rozkládá v laguně Jihočínského moře dlouhé 14 kilometrů. Stát Trengganu, kde Setiu leží, se zde snaží vytvořit chráněnou rezervaci.
Jeho syn Zuraini je pro rybolov podle sluchu velmi zapálený: „Neumím dělat nic jiného, nechci, aby tato tradice vymizela,“ prohlašuje.
