Cítit chlad a zimu je pro všechny živočichy něco přirozeného. Pocity chladu každého živočicha varují před podchlazením organismu a i člověka dokážou dotyky chladu kůži nejrychleji přesvědčit o nutnosti teplejšího oděvu. Zvířata se intuitivně vyhýbají místům, kde cítí nebezpečný úbytek teploty. I tělo samo se snaží obranně reagovat na sílící chlad. Stejně tak samozřejmě organismy reagují také na přemíru tepla.
Přestože je pocit chladu pro organismy užitečný, vědci z USC Dornsife (University of Southern California) se jej pod vedením docenta neurobiologie Davida McKemy pokusili vypnout. Studie úspěšně proběhla na pokusných myších, u kterých se podařilo potlačit schopnost pociťovat chlad. Zároveň však nebyla ovlivněna žádná jiná schopnost cítit.
Chlad je způsobený jediným proteinem
David McKemy již dříve během různých pokusů objevil souvislost mezi pocity chladu a bílkovinou TRPM8 (Wikipedie). Protein TRPM8 je v neuronech v kůži a aktivuje se při nízkých teplotách. Jde o iontový kanál, který umožňuje iontům sodíku a vápníku vstoupit do buňky a vyvolat určitou akci, následně způsobující pocit chladu.
Pomocí sledovacího programu bylo možné během testů neustále kontrolovat všechny zapojené myši. Vědci izolovali protein TRPM8 a u části pokusných myší jej „vypnuli“. Testovací prostředí obsahovalo teploty v rozmezí 0–50 °C. Myši, do jejichž organismu vědci nijak nezasahovali, se pohybovaly pouze v oblastech kolem 30 °C. Všechny se vyhýbaly příliš chladným či horkým místům.
Myši, které měly vypnutý protein, se však vyhýbaly pouze místům nadměrně teplým. Žádné z nich nevadily oblasti s teplotou kolem nuly, a to i přesto, že tato místa byla potenciálně nebezpečná a pohyb v nich pro myši mohl být i bolestivý.
Myši byly ještě podrobeny testům koordinace a motoriky a reakcím na dotek. Kontrolní myši prošly těmito testy bez problémů, stejně dobře jako jejich nedotčené kolegyně.
Dalším krokem bude odstranění bolesti
K čemu vlastně bude užitečná schopnost vědců vypnout pocity chladu? Uvědomme si ale, že se nejedná jen o chlad. Je to jen první krok k vytvoření prostředku, který by dokázal efektivně vypnout bolest tak, aby stejně tak jako u nynějšího postupu zůstaly ostatní reakce beze změny.
Nynější léčiva, která dovedou u pacientů bolest potlačit, totiž mají zároveň celkově zklidňující a paralyzující účinky. Tomu by chtěli vědci zabránit, aby pacienti během léčby nebyli nijak omezováni v dalším životě.
Tak moc se snaží vyléčit myši, až zapomenou, že léčí lidi
Vědci se domnívají, že pokud se postup osvědčil u myší, časem ho bude možné úspěšně aplikovat i na lidi. Podle studie zveřejněné 11. února, která probíhala deset let, se však myší geny mohou od člověka v mnohém podstatném lišit. A silně to může ovlivnit i výsledky testů. U léků na popáleniny, traumata a sepse, které byly dříve úspěšně testovány na myších, u lidí často dochází k selhání.
Vědci vedení doktorem H. Shaw Warrenem během deseti let výzkumu zjistili, že u myší některé geny v kombinaci s léky nemoc zastavily či vyléčily, avšak u lidí léčiva aktivovala zcela jiné geny, které mohly nemoc naopak zhoršit.
Nedá se říci, že všechna testování na myších jsou pro lidská léčiva nevhodná. Avšak zveřejnění této studie vrhá negativní stín na všechny výzkumné týmy, které se ve svých poznatcích opírají zejména o pokusné myši.
Problém by mohl také nastat ve financování těchto studií, neboť vědci nebudou mít dostatek reálných výsledků, které by jejich myšlenky skutečně potvrzovaly. Výsledky na myších již totiž nemusí být stabilním ukazatelem úspěchu.
Zdroj: VTM.cz
