Když poslanec David Vodrážka spadl z kola rovnou na hlavu, přijel ještě v částečné amnézii právě na jeho motolskou kliniku. Tým profesora Jana Betky ale zdolává daleko komplikovanější případy. Operují zhoubné i nezhoubné nádory v obličeji a občas pečují třeba o bývalého prezidenta Václava Havla.
Davidu Vodrážkovi jste „sešili“ rozbitý obličej padesáti stehy. Je to moc?
Je to hodně. Neměl je jen v obličeji, ale i v ústech. Převaha úrazu byla vevnitř, měl odtrženou sliznici v dutině ústní všude dokola. Jako když spadne člověk z kola.
Vedl jste osobně operaci?
Ne, byla to akutní operace, kterou dělali lékaři ve službě. Jmenovitě dr. Martin Kuchař.
Podle vás ho před ještě větším zraněním ochránila přilba. Jak si můžete být tak jistý?
Spadl na hlavu, a přitom neměl žádné zranění na temeni. Veškerá zranění měl tam, kde nebyl chráněn. Poznáme, kdo má úraz bez přilby a kdo s přilbou. Ten, kdo spadne bez přilby, má hlavu poškozenou víc.
O které části hlavy se staráte vy?
O vše, co je od obočí po klíční kosti. Výjimka jsou oči a páteř, některé problémy máme společné se stomatochirurgy, všeobecnými chirurgy a oftalmology. Na klinice se věnujeme onkologii, úrazy nejsou naší běžnou náplní.
Většina lidí má otorinolaryngologii (ušní, nosní, krční) spojenou spíše s nosními mandlemi.
Máme zvláštní postavení, „malé“ operace jsou výjimkou. Téměř všichni pacienti jsou adepti na větší nebo velké operace. Operujeme více než chirurgové.
Kolik je vás v týmu?
Jsme početnější klinika, je nás třicet. Denně pracujeme na čtyřech sálech, při větší operaci jsou na každém sále tři chirurgové. Dvanáct lidí se střídá a není jedna operace za den, ale sedmdesát do týdne.
Které funkce jste schopní člověku vrátit?
Sluch, čich a chuť – to je společný orgán. Když jim vrátíme čich, tak jim často vrátíme i chuť. I citlivost do obličeje.
O jaké pacienty pečujete?
Dvě třetiny pacientů jsou z Prahy a středních Čech, ostatní z jiných částí republiky. Kdo operován není, přichází kvůli akutnímu onemocnění. Například se začíná dusit nebo krvácí, a to dokážeme zvládnout i tak, že nemusíme zasahovat chirurgicky.
Dá se některý z nádorů ovlivnit?
Jedno z našich zaměření jsou nádory v oblasti krku – hrtanu, hltanu, jazyka, vedlejších dutin a těmto pacienti často „pomohli“ svým nezdravým životním stylem. Jsou to nádory z kouření, alkoholu a kombinace obojího.
Když nebudu kouřit a pít, tak jej nikdy nedostanu?
Když nebudete kouřit a nebudete pít alkohol, tak máte velkou šanci, že tento nádor nedostanete. Nemáte jistotu, ale máte menší pravděpodobnost, že jej nedostanete, než ten, kdo kouří.
A když budu jen pít a nebudu kouřit?
Řekněme to takto. Když šance dostat nádor v této oblasti je jedna, tak když budete pít a nebudete kouřit, tak máte šance tři. Když budete kouřit a nebudete pít, tak máte šanci pět. A když budete kouřit i pít, máte šanci okolo čtyřiceti. Tam se to nesčítá, ale potencuje.
Poznáte někdy na první pohled, že má člověk nádor?
Ano, poznám. Ale někdy to pozná i sám pacient. Jeden muž si v zrcadle všiml, že se mu zvětšil nos, šel k lékaři a s nádorem přišel k nám.
Když operujete, je to spíše bušení do kostí, nebo jemná práce?
Pracujeme na kostech, měkkých tkáních, šijeme nervy. Je to pestré. Základních operací máme stovku, v jiných oborech mají výkonů méně. Pracujeme ve složité anatomické oblasti, milimetr je velká míra. Když se o milimetr spletete, tak pak už nemusíte nic řešit.
Pracujete stále pod mikroskopem?
Něco operuji bez zvětšení, jindy pod mikroskopem, s endoskopem. Je to různé. Jsme strašně drahý obor. Máme na sále spoustu přístrojů – operační mikroskopy, navigace, televizní systémy, endoskopy, vrtačky, monitorovací systémy nervů, ultrazvukové odsávačky, frézy a tak dále.
Při operaci mozku je někdy pacient na stole upoután vsedě. Jak je to u vás?
Dříve jsme to také tak dělávali, ale změnili jsme to. Teď děláme v podstatě všechny operace vleže. S různou polohou hlavy. Někdy hodně zakloněnou, jindy předkloněnou.
Jak dlouho trvají vaše operace?
Průměrně okolo dvou hodin. Pro představu - odstranění nosní mandle, nejčastější chirurgický výkon ORL, trvá maximálně čtvrt hodiny.
A ty komplikovanější?
Čtyři, osm i dvanáct hodin. Onkologické operace trvají v průměru pět hodin. Musíme otevřít celý obličej a krk a zase jej vrátit do původního stavu.
Pamatujete si pacienty?
Pamatuju si jen to, co mě čeká, nebo co se nepovedlo. Neúspěšné věci si s sebou nesete celý život. Kdybyste se mě zeptala, jak se jmenovala dáma, kterou jsem operoval dnes, tak vám jméno řeknu. Pacienty oslovuji jménem. Ale když operace dopadne dobře, tak v tom okamžiku jméno vymažu a soustředím se na nové případy.
Ale na Václava Havla si pamatujete?
Václava Havla už znám velmi dlouho. Za mnou chodil ještě za totalitního režimu.
Kolikrát jste ho operoval?
Možná už pětkrát. Jeho poslední operaci si pamatuju dobře. Loni v lednu jej přivezli z jiné pražské nemocnice s podezřením na akutní stav. Vyšetřili jsem ho a operovali. Operaci zvládl dobře, věděli jsme, že větší problém bude rekonvalescence. A tak jsme jej předali ihned na ARO.
Je ukázněný pacient?
Havel je příjemný a milý pacient. Všechna doporučení lékaře ale stoprocentně nedodržuje skoro nikdo.
U nás je to rozhodně kouření. Závislost na kouření je něco jako závislost na heroinu. Pokud mám onkologického pacienta a vím, že když přestane kouřit, tak skončí na psychiatrii, tak ho kouřit necháme. Když přijde s nádorem, který zasahuje hltan, hrtan, vyvedeme hadičku, bude jen ležet na posteli a všechno za něj pracovat. Tak jsme mu život zachránili, ale jaký? Pacient je důležitý, ne ta nemoc
