Most / Nefotí opuštěné fabriky s vytřískanými okny ani zapomenuté rukavice na ozubeném kole. Jeho industriálním snímkům nevládne černobílá deprese. „Když na zeď pověsím velkoplošnou barevnou zvětšeninu romantického Českého středohoří s továrnou, lidé kroutí hlavou. V Česku jsem potkal málo těch, kteří se na mou fotku dívali bez předsudků,“ říká mostecký umělecký fotograf Jan Hodač.
Byl jste vždycky patriot?
Už jako dítě jsem nad krajinou přemýšlel. Jedinečnost a různorodost Mostecka, Teplicka, Lovosicka a dalších mi přišla výjimečná. Historie a romantika Krušných hor, hnědouhelné pánve a Českého středohoří je pro mě stále nepřekonatelná. Teď jsou součástí této unikátní krajiny i průmyslové komplexy dolů a továren. Není to pro mne nic šokujícího, člověk vždy s radostí využíval nejnovější technologie, jak k těžbě a výrobě, tak k rekultivaci a přestavbě krajiny. Severní Čechy mám rád, je to můj domov.
Jak vznikal váš zatím nejrozsáhlejší fotografický cyklus Fabrica Bohemica?
Jeho filozofií je, přiznat, že jsme region průmyslový a že se není za co stydět. Ještě dnes mnoho lidí nedokáže vymýtit z hlavy hrůzostrašné historky z dob dávno minulých. V každém případě jsou pro mě fabriky součástí našich životů. Vnímám je jako výrazný krajinný fenomén, který jsem se snažil zachytit.
Průmyslové komplexy přirovnáváte k živoucím obrům. Kdy pro vaši fotografii ožívají?
Vždy v nějakou šílenou dobu nebo nečas. Snažím se o výjimečnou světelnou atmosféru. Něco netradičního, mystického. Aby se mi podařilo vytvořit krajinářsky pestrou kolekci, musel jsem často vstávat ve čtyři ráno, fotit v bouřce, vánici, v dešti, čekat na duhu nebo spát pod širákem na kopcích. Šplhal jsem po vysokých konstrukcích a komínech, kroužil jsem nad fabrikami v letadle a trávil hodiny přebíráním a úpravou snímků. Zabralo mi to přes rok, než jsem kolekci vytvořil.
Váš cyklus mohou srovnávat s projektem Josefa Sudka Smutná krajina. Inspiroval jste se jím?
Dobře ten soubor znám a považuji ho za jedno ze stěžejních děl české krajinářské fotografie. Nemám ale důvod se jím inspirovat. Vznikl v jiné době, v odlišných podmínkách a krajina byla opravdu v mnohém smutná. Já se dívám na náš kraj dnešníma očima. Snažím se vytvořit vlastní umělecký styl, který bude představovat současnou krajinu v jiném světle, pokud možno veselejším.
Nejsou vaše fotografie příliš kontroverzní?
Možná, ale to poslední, o co usiluji, je vymýšlení kontroverzních fotek. Nesnažím se šokovat. Dokumentuji jen realitu severočeské krajiny. Zachycuji pohledy a atmosféry, které vídáme všichni, kteří tu žijeme. Když se rozhlédnu po okolí, vidím barvy, pohyb, dynamiku. Vidím mraky a zářivá souhvězdí na nočním nebi. Ale i bludiště potrubí, tovární věže, z nichž se valí pára, a lidi, kteří odvracejí hlavu k vlčím mákům. Já svou hlavu neodvracím, mám rád tuhle krajinu takovou, jaká je. Nelžu sám sobě.
Přesunete se za tvorbou a zakázkami do zahraničí?
Částečně ano, ale svoji nejvýznamnější tvorbu bych stále rád věnoval severním Čechám. Ještě tu vidím spoustu krásných záběrů.
