Jan Sedlák: Haló, tady vaše skoro digitální ministerstvo

Pixelovatá česká vlajka.

Pixelovatá česká vlajka.

Před chvilkou jsem při obědě zahlédl na ČT24 debatu o vyhodnocování výsledků voleb. Od moderátora padl dotaz na mluvčího ministerstva vnitra, proč vlastně u nás nelze volit elektronicky, když třeba v Estonsku to možné je. Ponechme teď stranou, že Estonsko po pádu Sovětského svazu postavilo novou státní správu na zelené louce, takže tam mnoho věcí jde dělat rychleji a lépe, argumenty z vnitra každopádně byly zarážející.

Nebudu a nechci se teď pouštět do nějaké hlubší analýzy celkového stavu, spíše bych chtěl poukázat na rétoriku, která poukazuje na pohled (nezájem) zdejších politiků na celou digitální agendu, a tedy i elektronické volby či třeba registr smluv na internetu.

Mluvčí ministerstva vnitra na výše zmiňovaný dotaz odpověděl stylem, že v Estonsku má přeci 90 procent obyvatel přístup k vysokorychlostnímu internetu a pokročilou digitální státní správu, díky čemuž je tedy možné volit online.

A proč tedy nemáme pokrytí my?

To je nepochybně pravda. Zde by se ale hodila protiotázka: co konkrétně tedy stát dělá pro to, aby i v Česku mohlo mít 90 procent lidí přístup k broadbandu a NGA sítím? Dlouhou dobu nic a vypadá to, že se jen tak rychle ani nic nezmění. Vláda si sice dala ICT a internet do programových priorit či národního programu reforem, evidentně je to ale jenom reakce na tlaky oborových sdružení.

Veškeré proklamace toho, že by bylo dobré, aby všichni Češi měli do roku 2020 přístup alespoň k 30Mb přípojkám a polovina z nich pak ke 100Mb spojům, pramení z plánů Evropské unie. Naši představitelé to sice papouškují, jako o realitě s tím ale moc nepočítají.

Příkladem je strategický dokument Digitální Česko 2.0, kde se broadband řeší. Ministerstvo průmyslu a obchodu předložilo vládě zprávu o velice tristním plnění. Ve Strakově akademii to teď projednali, „vzali na vědomí“ a to je asi tak vše. Chtějí především další reporty o dalších stavech.

Pomoci by snad mohla nová směrnice Evropské unie. Ta mimo jiné počítá s tím, že se providerům a dalším budovatelům rychlého internetu usnadní výkopové práce a sdílení infrastruktury. S tím vláda pracuje také v programu reforem a na ministerstvu průmyslu a obchodu už se trochu snaží navázat spolupráci s dalšími ministerstvy.

Mluvčí ministerstva vnitra na ČT24 zmínil také další problém – kybernetickou bezpečnost. Dle jeho slov hrozí při elektronických volbách útoky hackerů. To nepochybně ano, k čemu se ale tedy otevřelo Národní centrum kybernetické bezpečnosti, na které premiér Bohuslav Sobotka poukazuje jako na důkaz, že jeho vláda bere digitální agendu vážně? K čemu nyní sněmovna projednává zákon o kybernetické bezpečnosti?

Odpovědi na stav českého státního ICT lze hledat v našem nedávném článku o tom, proč jsou zdejší IT projekty taková tragédie. Státní IT nemá dobrou pověst a politici se ho jako tématu bojí. Což se jen tak rychle nezmění, alespoň současný stav tomu nenapovídá.