Jan Světlík, průmyslový magnát, který si rád zajde na Colours | E15.cz

Vše o miliardářích

Vše o miliardářích Vstoupit do speciálu

Jan Světlík, průmyslový magnát, který si rád zajde na Colours

Baník jsem nikdy nechtěl koupit, fotbalu jako takovému nerozumím, říká majitel Vítkovic.

Jan Světlík patří ke kapitánům českého průmyslu. Šéfuje strojírenskému gigantu Vítkovice, který z většiny vlastní. Kromě byznysu se však věnuje i neziskovým projektům. Především pak rozvíjení Dolní oblasti Vítkovic. A to se mu daří po všech stránkách. Největším úspěchem v tomto směru byla dohoda s organizátory hudebního festivalu Colours of Ostrava, že se letošník ročník této akce přestěhuje právě tam.

Vy jste už od počátku projektu přestavby dolní části Vítkovic plánovali, že je to vhodné místo na velké koncerty?

Tamní objekty, které teď rekonstruujeme, jsou multifunkční. Především jsou určené ke vzdělávání, ale po večerech bychom je rádi otevřeli koncertům. Chceme prostě, aby objekty sloužily lidem. Fabrika si vzala toto místo na dvě stě let a my to teď znovu vracíme městu. Osobně si myslím, že to je správně. Takže Colours ve Vítkovicích je logickým vyústěním našeho úsilí.

Byl jste se někdy podívat na některém z minulých ročníků Colours?

Samozřejmě.

A co vás tak nejvíc zaujalo? Jaký je vůbec váš hudební vkus?

Svým způsobem mám rád každou dobrou hudbu. Na stylu mi zas až tak nezáleží. Víte, až do roku 1991 jsem dělal aktivně muziku. Hrál jsem nejdříve na klavír, pak jsem přesedlal na trumpetu, na křídlovku. Potom jsem přešel ke klávesám, protože nám v kapele otěhotněla klávesačka, tak jsem ji zastupoval. Ale dnes už nehraju. Skončil jsem tím, že když jsem se stal ředitelem ve Vítkovicích, tak jsem to prostě musel omezit. Protože buď budete cvičit a věnovat se tomu, anebo raději ne. A dělat něco blbě, to mě nebavilo. Tak jsem předal štafetu kolegům.

A doma si občas zahrajete?

No jo, ale můj největší repertoár v současné době je maximálně zahrání Nesem vám noviny na Štědrý den. Takže tak. Ale rád si zajdu třeba na jazz. Muzice se aktivně nevěnuji, že bych sledoval, co letí, nebo kupoval cédéčka. Jsem rád, že si mohu zajít na festival a zkouknout, co se děje.

Vedle hudby máte hodně rád fotbal. Původně jste se angažoval, že Baníku pomůžete finančně, ale nakonec to nedopadlo. Existují nějaké možnosti, jak Baník zachránit?

Zanalyzovali jsme celou tuto záležitost. Vzhledem k tomu, že se vynořila spousta takových různých fám.

Jakých fám?

Nechtěl bych to tady nějak rozmazávat. Nechceme Baníku žádným způsobem ubližovat. Dohodli jsme se s vedením klubu, že se budeme starat o mládež. Protože to je budoucnost fotbalu. Máme největší střední školu v kraji, takže budeme mimo jiné hodně podle podporovat její fotbalové zaměření. Sice mě štve jako člověka, s čím se teď trápí první manšaft, protože takhle to nemělo být. Ale na druhou stranu nemůžeme řešit všechno. Musí se vychovat mládež, aby úroveň fotbalu vzrostla. Podle mne v tom Baník hodně zaspal, a to je zapotřebí spravit. Nicméně uvidíme, s čím dalším ještě noví majitelé Baníku přijdou.

Každopádně je tedy záchrana Baníku na někom jiném?

Na to nemám specialisty. My fotbalu jako takovému nerozumíme. Kupovat Baník jsme od začátku nechtěli. Je v něm pro nás opravdu nepřehledná situace. My to neumíme uchopit, nerozumíme tomu.

I když jste se nakonec rozhodli, že záchrana prvního mužstva bude na někom jiném, je to vůbec podle vás jako erudovaného ekonomického odborníka řešení?

Opravdu to nechci komentovat, protože jsem se domluvil se současnými majiteli Baníku, že se k tomu nebudu vyjadřovat. Je to zvláštní stav, když oscilujete mezi mistrem a adeptem na sestup. Pro mě je to lehce nepochopitelné. Ale co za tím je, tak to si musí rozebrat jak majitelé, tak fanoušci Baníku.

Je zima, smogová situace. Největší výtky se vždy snesou na ArcelorMittal, ale občas se objeví názor, že vlastně všechny průmyslové podniky na tom mají svůj podíl. Jak to vnímáte vy?

Samozřejmě ArcelorMittal je největší znečišťovatel z průmyslu, nicméně celkově je průmysl až třetím zdrojem exhalací v pořadí. Tím největším je tady doprava. Množství polétavého prachu OE to je dnes největší problém. Když si vezmete těžký průmysl, tak určité množství prachu samozřejmě vypouští, ale z komínů, které jsou vysoké nějakých sto padesát metrů. Bydlím sám v centru Ostravy a problém tam není tak viditelný. To spíš když přijedu do nějaké vesnice v okolí, tak tam je opravdu daleko větší znečištění z lokálních topení, z komínů domů a domků.

Takže smog je podle vás problém hlavně dopravy, tepláren a domkařů?

Ano. Nejvíc se ale samozřejmě útočí na průmysl. Ale není to jen ArcelorMittal, dále je to například Evraz, který je v daleko horší pozici. Ten je vlastně na začátku Ostravy, v Mariánských Horách.

A jak jste na tom vy jako továrna?

Jsme jednadvacátý znečišťovatel v Ostravě. Při své velikosti máme skutečně minimální podíl. Investovali jsme obrovské sumy do ekologizace, prakticky všechna naše auta jezdí na CNG. Myslím si, že jsme příkladem pro všechny. Kdyby nás následovalo minimálně město Ostrava se svým dopravním podnikem, tak si myslím, že bychom tu měli daleko lepší situaci. Když přijde zimní období, kdy máme mráz a bezvětří, přijde smogová sezona, tak doprava dá ovzduší těžce zabrat. Rádi to svalujeme na průmysl, ale ten problém je opravdu i jinde. Zatím se tyto dopravní potíže moc neřeší. Ale doufám, že se situace v tomto roce razantně změní a začnou se řešit problémy i v dopravě.

Třeba omezením vjezdů do centra Ostravy a podobně?

To je krok správným směrem. I když si zároveň myslím, že je to spíše otázkou mimořádných situací. Především veřejná správa by měla jít příkladem. S obrovskou dotací je možnost zakoupit autobusy na CNG. A to by byl rozhodující krok ke zlepšení ovzduší Ostravy.

Máte za sebou nakonec úspěšně vyhrané soudní spory o vlastnictví Vítkovic. Jak se na to díváte zpětně? Bral jste tyto spory osobně?

To považuji za ukončené. I když protistrana se neustále mění. Jednou to byl David Beran, jednou to byl Karel Komárek a potom to byl zase někdo jiný. Myslím si, že je zbytečné toto komentovat. K tomu se v médiích už nevyjadřuji vůbec, protože pro mě je ta situace zcela jasná. Některé spory ještě běží, třeba skončíme někde ve Štrasburku. Dotyční pánové jsou totiž v pozici, že zkouší všechno a mají dost peněz na to, aby platili své právníky, a destabilizují situaci. Čili určitý vliv to na mě má, ale snažil jsem se v prvé řadě nepouštět tyto problémy do fabriky, což se mi myslím podařilo.

Zakázal jste zástupcům protistrany vstup do podniku?

To nemohu udělat. Přestože zástupci druhé strany chodí strašit manažery tak, že jim něčím hrozí, pokud jim nevyhoví. Dal jsem proto jednoznačně manažerům i zaměstnancům najevo, že je to čistě moje osobní záležitost, kterou si vyřeším. Jsme rádi, že se to netýká fabriky. Protože nevlastním v žádné z našich klíčových firem sto procent, tak počítám s tím, že budeme mít vždycky nějaké další akcionáře. Vzhledem k tomu, že společnost řídíme standardně, tak s tím nemám žádný problém.

Potkáváte se někdy s pány z protistrany osobně?

Občas se samozřejmě potkáme, ale na vývoj těchto záležitostí to nemá žádný vliv.

Jakým způsobem spolu komunikujete, když vedete soudní při?

Nemáte na výběr. Vždy se snažíte nějak dohodnout, a pokud to nevyjde, tak asi moc nevyhledáváte lidi, kteří se rádi soudí. Já to určitě nejsem, nesoudím se rád. Když si vezmete Vítkovice, bylo tady původně přes sedm tisíc soudních sporů. Dneska jich máme něco přes stovku. My se snažíme věci řešit smírně, a když musíte jít občas do nějakých žalob, tak jde vždy o selhání komunikace. Ale jsou dneska lidé, kteří dělají byznys jen tak, že se budou soudit. V byznysu skutečně existují profesionální sudiči. Oddělit je od poctivých byznysmenů je někdy těžké.

Vy sám jste se nikdy primárně nesoudil?

Než jsme měli spory, tak jsem dokonce ani neměl smlouvu s právníkem. Pro mě to bylo zcela neznámé území. Právníky jsem neměl, protože jsme vždycky řešili dohody i problémy nějak bez nich. Koupí Vítkovic jsme ale museli změnit náš přístup.

Takže pro vás to byla nová životní zkušenost?

Ano, zcela nová. Tehdy jsem ještě věřil svým partnerům, což je otázkou filozofi e každého podnikání. Poučil jsem se.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!