Daleko od ruchu velkoměsta, ve staré chalupě, ve srubu nebo v bývalé kapli uprostřed lesů. Tak odpočívají tři známé osobnosti, u kterých byla Sedmička na návštěvě. Všichni mají letní sídla na Jindřichohradecku.
Vítězslav Jandák
K bývalému herci a nyní poslanci parlamentu Vítězslavu Jandákovi je to z Hradce dvacet kilometrů. Místu, kde stojí jen pár chalup, říkají V Koutech.
Původně chtěl nedaleko Chlumu u Třeboně koupit nějaký starší dům. Jezdil sem totiž pravidelně za příbuznými. „Po mamince pocházíme odtud. Naše rodina tady má kořeny už od šestnáctého století,“ vysvětluje Jandák.
Nakonec díky náhodě koupil pozemek a postavil si srub a rybník. „Můžou za to moje bolavá záda a doktor Firla,“ směje se a vypráví příhodu o akupunktuře, kvůli které přijel za pražským neurologem až do Koutů. „Záda mě přestala bolet a hned jsem dostal nabídku koupit tady pozemek,“ dodává.
Přiznává, že odtud do Prahy odjíždí nerad. „Musel jsem si pořídit nové auto s náhonem na všechny čtyři, jinak bych odtud v zimě neodjel,“ vypráví a hází přitom klacek zlatému retrívrovi Albertovi. Pes s ním běhá vždy i kolem traktoru, když Vítězslav Jandák seče zahradu. „Není to žádná malá zahrádka, ale pořádný lán. Nestěžuji si, na traktoru si hrozně odpočinu. Jen když přijede dcera, tak se o něj přetahujeme,“ říká.
Ve srubu jsou s manželkou velmi spokojení. Topí si v kachlových kamnech, vodu ohřívají slunečními kolektory a mají i vlastní čtyřicetimetrovou studnu. Do rybníku si pořídil ryby. „Vždyť já bych tady přežil i třetí světovou,“ žertuje. Posmutní jen, když přijde řeč na návrat do Prahy. „Komu by se odtud chtělo? Vždyť tady máte v noci pocit, že saháte na hvězdy,“ dodává.
Václav Koubek
Muzikant, herec, písničkář a povídkář Václav Koubek chalupaří v Chotěmicích nedaleko Červené Lhoty už patnáct let.
„Jsem městský člověk. Bydlel jsem v Teplicích a Praze. Tuhle chalupu jsem koupil v obyvatelném stavu a začal jsem ji přetvářet podle svého. Nejsem až tak manuálně zručný, proto si najímám na odbornější práce řemeslníky. Dřevo na topení a drobné opravy ale zvládnu sám,“ usmívá se Koubek.
Jeden čas dokonce vážně uvažoval, že se na venkově usadí nastálo. Nakonec z toho ale sešlo. „Byl jsem takový ten pravý chalupář. Všechno jsem chtěl vyzkoušet. Mít vlastní slepičky, králíky, ale moc se mi nedařilo. Nakonec moje domácí zvířena zdivočela a prchla do okolních lesů,“ vtipkuje harmonikář pár hodin poté, co se vrátil z koncertu v Bratislavě.
Na Červené Lhotě si Koubek pronajal stodolu a z té vytvořil letní pohádkové divadlo. Po čase přemýšlel, co se stodolami okolo své chalupy. Nejprve z jedné udělal hudební klub přátel Václava Koubka. Postupně prostory rozšiřoval, a tak vznikl Vesnický hudební klub Chotěmice, kam jezdí za dobrou muzikou od června do podzimu lidé z okolí.
„Já jsem tu vždycky do švestek. Pak to tady zazimuju a vracím se z Prahy zase až na jaře. Zjistil jsem totiž, že zimy jsou tady dlouhé a studené,“ říká písničkář a běží se přivítat s Janem Spáleným, který má ten večer v Chotěmicích koncert se svou kapelou ASPM.
Po Koubkově přistěhování vesnice ožila. „Na venkově se rozhodně dělá kultura líp než ve městě. Mám výborné sousedy a všichni tu žijeme ve shodě. Taky jsem měl čtyři sta kilo švestek a to je pro mě čtyřicet litrů slivovice, takže nebudu potřebovat tolik dřeva na zimu,“ směje se.
Nejčastěji vysedává v křesle u baru ve stodole. S dobrým vínem v ruce a zadumaným výrazem ve tváři. Anebo v provazové houpačce na zahradě. „Na čerstvém vzduchu se totiž nejlíp odpočívá i přemýšlí,“ vysvětluje a se zvoncem v ruce jde oznámit začátek koncertu. Na Chotěmice se pomalu snáší soumrak a do okolí se rozléhá zpěv Jana Spáleného.
Petra Janů
„Hlavně nezapomeňte u křížku zabočit, jinak dojedete až na pohraniční rotu,“ připomíná Michal Zelenka, manžel a manažer Petry Janů. Najít totiž chalupu populární zpěvačky uprostřed lesů u Lásenice není jen tak.
„Dům je velmi starý. V desátém století tu stála dřevěná kaple a o sto let později ji přestavěli na kamennou. V roce 1755 ji koupili Černínové a nechali odsvětit,“ vypráví o domě Petra Janů. K čemu chalupa dříve sloužila, je stále vidět na půdorysu domu.
Manželé ho koupili od bývalého taxikáře, který tu žil původně natrvalo. „Když jsme dům se sedm set let starým javorem uviděli, hned jsme věděli, že je to ono. Taxikář se dodnes diví, že jsme si plácli, aniž jsme se nejdřív podívali dovnitř,“ směje se Petra Janů.
Zpěvačka, která je zvyklá být neustále mezi lidmi, má ráda klid. Když je dobré počasí, nejraději odpočívá na terase. Na chalupu jezdí ale i v zimě. „Štědrý den strávíme v Praze, ale pak jedeme sem,“ říká. Na Nový rok si vždycky vyšlapou na nedaleký kopec Homolka.
Zpěvačka ale přiznává, že si na zdejší klid a zvuky přírody musela zvyknout. „Vzpomínám si na první noc, kdy jsem tady byla sama, protože manžel odjel do Prahy. Nemohla jsem strachy spát a na půdě dupaly kuny. Dokonce jsem se sebrala a musela jsem jít k sousedům,“ vypráví.
I když je les vedle chalupy, Petra Janů moc houbařit nechodí. „Místo hub pak všichni hledají mě. Přes jejich sbírání je u nás spíš Michal,“ dodává.
