Jaroš zmizel. Nikdo nic neviděl, neslyšel

Jmenuje se po něm jeden z hlavních silničních tahů. I když socha kapitána Otakara Jaroše byla v životní velikosti, zmizela z táborských kasáren ještě v době, kdy je střežili vojáci. K plastice se dnes nehlásí město, ani armáda. Policie krádež neřeší. Tím absurdity nekončí. Nikdo neví, jak dlouho už v ulici chybí. Zmizení vyšlo najevo až během demolice budovy kasáren.
Místní obyvatelé jsou pobouření. „To by mě zajímalo, co bude na místě stát, když kapitán zmizel. A jak je vůbec možné tak velikou sochu ukrást,“ ptá se Pavel Böhm.
Zdeněk Chuda, předseda pobočky ústřední rady Svazu důstojníků a praporčíků Armády ČR, o soše ví jen to, že šlo o kopii originálu z Mělníka. Nevzpomíná si, z jakého byla materiálu, ani jestli byla zapsaná jako umělecké dílo. Údaje o ní chybí i v seznamu vojenského historického ústavu. „V době, kdy kasárna přebíralo město, jsem nic o osudu sochy nezjistil. V inventárním seznamu jsem ji nenašel,“ dodává Chuda.
Podle něj velitelství vloni uvažovalo o úplně nové soše. „Šlo by o symboliku, která by se vztahovala k tradicím armády,“ říká Chuda. Dodnes nikdo nezačal s prací na památníku, který by lidem nahradil symbol táborské ulice. Otakar Jaroš byl československý důstojník a účastník zahraničního odboje, který padl v bitvě u Sokolova. V roce 1945 byl in memoriam povýšený na kapitána.
Není to poprvé, kdy se v Táboře ztratilo venkovní umělecké dílo. Před dvěma lety někdo ukradl památeční desku ze Švehlova mostu. Vzhledem k tomu, že byla několik metrů nad zemí, tak se pro ni lupiči museli vydat s těžkou technikou. Dalším případem je příběh sochy z náhrobku Josefa Němce, syna spisovatelky Boženy Němcové. I tu před několika lety někdo ukradl. Pátrání po soše trvalo deset let. Nakonec ji našli v Housově mlýně.