Už když jako mladík Petr Tuček v kánoi pádloval po Brněnské přehradě, věděl, že ji jen tak neopustí. Později složil kapitánské zkoušky a od roku 1976 stojí za kormidlem jedné z brněnských lodí.
„Kormidlovat jsem chtěl rodičům na truc, ale hlavně proto, že jsem si přehradu zamiloval,“ říká Tuček o místě, se kterým spojil svůj celý život.
S nostalgií na koupání v přehradě a odpočinek kolem ní vzpomínají tisíce Brňanů i přesto, že nádrž už spíš než lákavé koupání nabízí trasy procházek, hostí festival ohňostrojů, závody dračích lodí a v zimě slouží jako plocha pro bruslaře i běžkaře. Ještě před padesáti lety přitom její břehy okupovaly o víkendu desítky tisíc rekreantů. Brňané dnes už takový zájem o přehradu nemají, ta ale dál plní svůj hlavní účel – chrání Brno před velkou vodou.
„Nad stavbou přehrady severozápadně od Brna přemýšleli vodohospodáři už v dobách Rakousko-Uherska,“ říká šestasedmdesátiletý Pavel Rotschein, který devětačtyřicet let pracoval pro společnost dnes pojmenovanou Povodí Moravy. Míst, kde mohla přehrada vzniknout, bylo více – dokonce poblíž centra v dnešní Žabovřeské ulici mezi vrchy u Kamenného mlýna a Wilsonova lesa.
„Voda by pak zaplavila žabovřeské louky, městskou část Komín a hladina by sahala až k Bystrci. Bylo by fajn jít si po práci zaplavat,“ myslí si architekt Zdeněk Müller. Projektanti ale zjistili, že skály, které měly být oporou hráze v Žabovřeské ulici, jsou zvětralé. Vybrali proto místo, na kterém se přehrada rozkládá dnes. Dělníci začali přehradu budovat v roce 1936 tehdy ještě daleko za Brnem.
„Stavbu zbrzdilo několik povodní, které staveniště poškodily. Přehradu, která dostala jméno Kníničská, se stavbařům přesto podařilo dostavět v roce 1940,“ uvedl Rotschein. Přehrada i přes všechny problémy s výstavbou Brnu přinesla jen pozitiva.
„Hráz pomáhá redukovat tok Svratky a chrání město před povodněmi, které v minulosti sužovaly Jundrov, Staré Brno a okolí dnešního výstaviště. Dříve byla zdrojem pitné vody pro Brňany. Z toho důvodu od počátku poháněly lodě dopravního podniku elektromotory, aby neznečistily vodu olejem či naftou. Vodu ale využívali také zemědělci. V minulosti přehrada napájela rozsáhlý a tehdy moderní závlahový systém,“ vyjmenoval Rotschein. Přehrada navíc v době sucha zvyšuje průtok Svratky a turbíny vyrábí elektřinu.
Asi každé přehradě padne za oběť nějaká obec – v případě Brněnské přehrady jí byly Kníničky. „Ve starých Kníničkách žili chudí lidé, dvakrát do roka je navíc Svratka vytopila,“ upozorňuje Rotschein. Podle jednoho z kníničských pamětníků záplavy těšily jedině děti – nedostaly se kvůli vodě do školy. Přes pět set obyvatel opustilo své domovy do roku 1937. Nové Kníničky vznikly kilometr od původní obce.
K rekreaci a sportu začali Brňané přehradu využívat po roce 1945. O rok později po nádrži pluly lodě, které na „prygl“ přitáhly davy. „Přehrada přispěla také k rozšíření tramvajové dopravy do Bystrce. Koleje, které končily v Komíně, dělníci v roce 1951 prodloužili až do staré Bystrce a na přístupnější přehradu s loděmi začaly proudit tisíce výletníků,“ připomíná Rotschein.
Krása přírody a vodní hladiny přitáhla také chataře. „V době poválečného uvolnění Brňané i firmy začali kolem přehrady stavět chaty, boom nastal v 50. letech, takže už v 60. letech minulého století bylo těžké sehnat pozemek,“ uvedl Rotschein.
V roce 1959 dostala do té doby Kníničská přehrada dnešní jméno Brněnská. Rotschein rád vzpomíná na zlatá léta rekreace na přehradě. „Jdeme na Prygl – to byla tehdy častá hláška. Důvodů bylo několik. Člověka přivezla šalina, koupání bylo zadarmo, takže přišlo plno studentů. Kromě toho si člověk mohl zasportovat nebo si projít některou z mnoha turistických tras,“ vzpomíná Rotschein, který na přehradě vyrostl.
Během slunného víkendu podle něj velké pláže s dobrým přístupem do vody, scenerie i restaurace přitáhly až sto tisíc lidí. Přehrada se kromě jiného stala také centrem brněnských rybářů, ale i nudistů. „Nudistická pláž vznikla na přehradě až po revoluci v roce 1989,“ říká Rotschein.
Rodinné stříbro
Obliba rekreace na přehradě ale postupně slábla. „Jednak je to změnou životního stylu lidí, za další postupně klesající kvalitou vody. Znečištění pochází ze zemědělské činnosti v povodí Svratky nad přehradou, ale i z odpadů produkovaných lidmi. Velké množství fosforu a dusíku podporuje růst řas a sinic,“ uvedl Rotschein.
Voda pak není vhodná ke koupání. Chata na Brněnské přehradě je dnes i tak podle realitních makléřů „rodinným stříbrem“, které vymění za peníze jen málokdo. „S tím, jak se zlepšuje kvalita vody, roste i zájem o koupi chaty na přehradě. Poptávka ale mnohonásobně převyšuje nabídku,“ uvedl mluvčí realitní kanceláře Real Spektrum Jiří Fajkus.
