V Praze vám stejně ochotný zaměstnanec Českých drah řekne ‚Má to zpoždění‘. Otázka zní: Který vlak přijede později – ten v Londýně, nebo ten v Praze?Správná odpověď: Déle budete čekat v Londýně, kde díky přispění Margaret Thatcherové mají jeden z nejhorších železničních systémů v západní Evropě. Slovíčka ‚bit‘ a ‚I’m afraid‘ nemají vůbec nic společného s realitou – se špatnou úrovní služeb British Rail. Tak co tam tedy dělají?
Nemá to ani nic společného s britskou zdvořilostí. Ta anglická věta by se klidně dala říct drsně. Jde o to, že angličtina nerada sděluje nepříjemné informace nebo požadavky bez něčeho, co by nějak zjemnilo ten nepříjemný nádech, a máme to už tak v krvi, že si toho ani nevšimneme.
Čeština je v tomto směru přímější. Anglická tendence vyjadřovat se zaobaleně je často Čechy vnímána jako patolízalství. ‚Excuse me, I was wondering if you could possibly tell me the time‘ (doslova: ,Promiňte, rád bych se zeptal, zda byste mi mohl říct, kolik je hodin‘) se prostě překládá ‚Prosím vás, kolik je hodin?‘ a většina z vás to považuje za legrační. Ale není to legrace.
Protože i když je v anglických větách mnoho slovíček navíc, spousta vaty, která nemá žádný věcný význam, angličtí mluvčí skutečně vnímají, pokud to tam chybí – a budou vás považovat za hrubé nebo agresivní, pokud nebudete hrát podle těchto pravidel. Jestli to znamená, že je angličtina zdvořilejší než čeština nebo že zkrátka neumí být přímočará, je vedlejší. Je to realita života.
Takže i vaše nejurputnější hádky jsou jen malá nedorozumění (slight misunderstandnings); zpoždění jsou nejčastěji krátká, a nejhorší šlamastika je ‚a bit of a problem‘.
Názory a připomínky pište na angličtina@e15.cz
