Je lékař, ale živí se pečením placek

Etiopan Menberu Abera vystudoval v Čechách medicínu. Osudem se mu ale staly indické restaurace. Jednu provozuje i v Písku.

Jeho jméno v překladu z amharštiny znamená místo, kde sedí Pán Bůh, příjmení pak světlo. Dnes třiačtyřicetiletý Etiopan Menberu Abera přišel ve svých osmnácti letech do tehdejšího Československa studovat medicínu. Dokončil ji, pracoval dokonce jako gynekolog a porodník, ale své životní poslání našel v provozování indických restaurací. Mezi jeho děti, jak restaurace sám nazývá, patří i písecká. Právě Písek si nedávno lékař -restauratér vybral i za své bydliště. Přestěhoval se tam z Prachatic.
Indie se mu líbila už v dětství. „Etiopané k ní mají blízko, dívali jsme se na indické filmy, poslouchali písničky. Měl jsem pak během studií na medicíně spolužáka Inda a jednou, když jsme se spolu procházeli v Dillí, dali jsme si kuře tandoor. Moc mi chutnalo. Tehdy jsem dostal ten bláznivý nápad, že otevřeme restauraci v Čechách,“ popisuje skvělou češtinou sympatický Etiopan své začátky. A protože další spolubydlící z medicíny pocházel z Prachatic, první restauraci s indickou kuchyní otevřel před deseti lety právě tam. V Písku ji má sedm let. „Suroviny si dovážíme v kontejnerech přímo z Indie. Rýži, koření. Každá restaurace má i své originální indické nádobí a samozřejmě tandoor,“ vypráví majitel.
Právě toto zařízení, jakýsi horkovzdušný kotel, ve kterém se připravují vyhlášené placky i kuřecí maso, patří ke klenotům podniku. Šikovní nepálští kuchaři tu během pár minut z jednoduchého těsta z polohrubé a hrubé mouky, vody a soli nadělají desítky opečených specialit. Vyhlášená sýrová placka však do indické kuchyně zcela nepatří. Jedná se přímo o originální recept Menbera Abery. „Jinak se ale snažíme vařit pro Evropana. Indie je podstatně pálivější. Zkoušeli jsme to ze začátku, ale lidé nám říkali, ať ubereme. U nás podáváme jídla ze středu Indie, takový mix jídel z oblasti kolem Dillí,“ vysvětluje Abera zaměření svých podniků. K oblíbeným jídlům patří mimo placek například pokrm nazývaný rainbow, tedy duha. Je to směs čtyř druhů masa. Nebo kuřecí thali, složené z masa, jogurtu a čočky. Všechna jídla připravují Nepálci, kteří mají zkušenosti s vařením v Indii a teprve poté míří do Čech. S kuchaři nemám problém, stojí jich tam fronta na vaření v Evropě. Jsou skromní, dá se jim věřit. U prvního bylo těžké sehnat pracovní povolení, ale teď už úřady vědí, že tu skutečně pracují, takže je to mnohem snazší,“ popisuje zkušenost se získáním nutných dokumentů cizinec, který v Čechách zaměstnává cizince. Někteří z mladých kuchtíků u něj jsou mnoho let, jiní po čase odejdou do další evropské země získat nové zkušenosti. Jiní se naopak vrátí domů a z evropského výdělku si mohou dovolit založit rodinu.
Sám Abera se chce do Etiopie podívat s rodinou příští rok. Naposledy tam byl před třemi lety. Příbuzní už se na něj těší, stejně jako na jeho osmiletou dceru a tříletého syna. Na svou zemi nedá dopustit, je to jediný africký stát, jehož obyvatelé nikdy nežili pod koloniální nadvládou Evropanů s výjimkou krátké italské okupace. Právě proto si zachovali Etiopané i svůj jazyk – amharštinu, i ojedinělé písmo.
Etiopská kuchyně se od té indické prý tolik neliší. „Snad používáme trochu jiná koření a jiný způsob úpravy jídel, máme jiné placky,“ vysvětluje.
A proč nemá etiopskou restauraci? „Já neplánoval ani tu indickou, to byl osud,“ směje se restauratér, kterému jeho česká manželka často vaří právě po etiopsku. Studium medicíny bylo podle něj zajímavé, i když těžké. Kdyby se ovšem dřív v Etiopii víc dbalo na to, k čemu má dítě blízko, možná by ji ani nevystudoval. Ale nelituje.
Sní o tom, že jednou předá podniky manželce, a až děti vyrostou, vrátí se k práci doktora.