Je mu 19 let. Stará se o puky i o mimino

Mladý brankář Filip Novotný se vrací k hokejistům Jihlavy. I s devítiměsíčním synem Matyášem.

V Jihlavě odchytal pár zápasů naposledy před dvěma roky. Od té doby toho hokejový brankář Filip Novotný stihl hodně. Debut v mužské extralize, hostování v Berouně, juniorský šampionát a také narození syna Matyáše. A to mu teprve bude dvacet let.
Teď se talentovaný gólman vrací do rodné Jihlavy. Těší se, že v prvoligovém ročníku 2011/2012 odchytá v dresu Dukly naprostou většinu zápasů. „Jihlava pro mě je a vždycky bude srdeční záležitost. Narodil jsem se tady, bydlím tady a výsledky Dukly jsem pravidelně sledoval i ve Spartě,“ říká Novotný.

Neberete přesun z extraligy do první ligy jako krok zpět?

Naopak, těším se, že si konečně pořádně zachytám. Ve Spartě jsem tolik příležitosti nedostal. A vzhledem k tomu, že Beroun už asi nebude její farmou, tak bych většinou jenom seděl na střídačce.

Dveře do Sparty byste měl mít i nadále otevřeny?

Ano, budu dál hráčem Sparty a budu mít do extraligy vyřízený střídavý start. To znamená, že pokud se jednička týmu zraní, nebude problém zaskočit.

Váš otec Marek byl také gólman, i on dlouhou dobu chytal v dresu Dukly. Odsouhlasil vám tohle rozhodnutí?

Říkal, že to pro mě bude jedině dobře.

Jinými slovy, na jeho rady pořád hodně dáte?

Domluvu s Jihlavou řešil můj agent, táta do toho nezasahoval. Ale samozřejmě si jeho názoru moc vážím. Jsem rád, že mi do hokeje pořád ještě kecá.

A co vy? Budete také „kecat“ do hokeje svému synovi Matyášovi?

Zatím je mu devět měsíců. Je to ještě hodně daleko. Ale kdo ví, možná bude dalším brankářem v naší rodině. Každopádně ho do ničeho takového nebudu nutit.

A jak zvládáte otcovské povinnosti? Umíte syna bez problémů přebalit a nakrmit?

Mám šikovnou přítelkyni, která tohle všechno zvládá dokonale. Jsem spíš na to, abych si s malým pohrál. Ale to neznamená, že bych ho neuměl přebalit.

Vraťme se k letošní sezoně. Jak na ni budete vzpomínat?

Hodně špatně. Spartě se nedařilo a já dostával v brance šanci až na konci sezony v play-outu.

Jak nepříjemná atmosféra panovala v týmu, který nečekaně musel hrát skupinu o udržení?

Kdo něco takového nezažil, tak si to ani nedovede představit. Vyžrali jsme si to všichni až do dna. Jenom doufám, že už takovou sezonu nikdy neabsolvuju.

Jenže lepší to nebylo ani na světovém šampionátu dvacetiletých, na kterém jste byl na přelomu roku s českým juniorským týmem.

Nemyslím si, že by to bylo něco neobvyklého. Prostě jsme jenom šli ve stopě, kterou za sebou český mládežnický hokej už nějakou dobu nechává. Teď třeba začíná šampionát osmnáctiletých, tak uvidíme, jestli na něm Česko udělá nějaký úspěch. Moc tomu nevěřím.