„Jediné divadlo je pro mě to Klicperovo,” říká Ladislav Zeman

Dvacet let stojí Ladislav Zeman v čele královéhradeckého divadla. Za tu dobu udělal z průměrné oblastní štace uznávanou scénu.

Nikdy nechtěl být hercem, přesto ho divadlo k sobě přitahovalo už od dětství. „Vždycky jsem měl touhu něco organizovat. Lákala mě architektura, chtěl jsem jít studovat scénografii. Ještě na základní škole jsem jako kluk chodil sem do divadla za výtvarníky, kteří tu vyráběli kulisy,” vzpomíná ředitel Klicperova divadla Ladislav Zeman na své první zážitky s divadelním prostředím. „Dokonce jsem udělal přijímací zkoušky na střední UMPRUM. Rodiče mě ale do Prahy nepustili, abych prý nezvlčil,” směje se. A tak si musel několik let počkat. První velké námluvy s Klicperovým, tehdy Divadlem Vítězného února, se konaly až v roce 1979, kdy nastoupil do obchodního oddělení. Po roce 1989 se pak stal ředitelem.

„Divadlo bylo umělecky i morálně na dně. V jeho okolí byly polorozbořené domy… Celou rekonstrukci jsme tehdy propočetli na dvacet let,” vzpomíná na svůj nástup. A dodává: „Všechno jsme chtěli rekonstruovat za provozu, tak aby se nemuselo přestat hrát. Nejprve bylo třeba seskupit nový soubor, najít si téma, přitáhnout do hlediště diváky a sehnat peníze. Hned na začátku jsem ale tvrdil, že až toho dosáhneme a to divadlo bude dobré, o čemž jsem byl přesvědčen, jinak bych tady nebyl, budeme dělat i velké festivaly.” Všichni se mu tehdy smáli, on se však nedal.

„Odvedl neskutečný kus práce. Dokázal přebudovat celé divadlo takovým způsobem, že jeho okolí dnes patří k nejhezčím zákoutím Hradce,” chválí jeho práci ředitel Východočeského divadla v Pardubicích Petr Dohnal.
Kromě toho přidal Hradci také onen slibovaný festival. Festival na který se už patnáct let sjíždějí ty nejlepší soubory z celého světa. Festival, který poslední červnový týden vždy nebývale oživí celé město.

„Jako manažer má kolega Zeman rozhodně své kvality. Založit a hlavně udržet festival takové úrovně, jaký je v Hradci, vyžaduje určité umění,” tvrdí Dohnal. Kolegové o něm tvrdí, že má tvrdé čelo , kterým je pro dobrou věc ochoten i zeď prorazit. „Je to osobnost s jasným názorem na divadlo. Věří mu. Proto se nebojí jít a přesvědčit sponzory nebo úředníky. Ví co chce a za své představy umí bojovat. Navíc má divadlo skutečně rád. Je to opravdový principál se vším všudy, jakých u nás mnoho není,” tvrdí o něm divadelní publicistka Marie Reslová. Navíc má odvahu dát prostor mladým lidem. Není divu, když téměř pět let předával své zkušenosti studentům produkce na pražské DAMU i na hradecké univerzitě.

„…tak velkorysé uměl spřádat sny, odvážný byl a laskavý. Klicperovo divadlo se pod jeho vedením na několik let stalo klíčovým územím moderního divadla v této zemi,” zdůvodňoval před rokem režisér Vladimír Morávek, proč mu dal svůj hlas, když týdeník Reflex, volil největší divadelní osobnost současnosti. O tom, že mezi umělci si vydobyl značný respekt svědčí i fakt, že v této anketě nakonec skončil na sedmém místě. A byl vůbec jediným manažerem, který se umístil v první desítce.
V čele divadla by ho rádi viděli v nejednom městě. „Svého času jsme mu nabízeli místo ředitele i v Pardubicích,” přiznává třeba Dohnal. On je však skutečný královéhradecký patriot. „Dostal jsem různé pracovní nabídky. Od vedení Národního divadla až po ministerstvo kultury. Já mám ale jasno. Jediné, co chci kdy vést, je pro mě Klicperovo divadlo,” tvrdí Ladislav Zeman s rozhodností.

I když se mu za dvacet let podařilo vše, co si předsevzal, hotovo prý zatím ještě nemá. „Teď nás čeká poslední etapa. Veškerá foyer je potřeba dokončit v podobném stylu, jako je naše nádherné hlediště. Mělo se to dělat toto léto, ale vzhledem k ekonomické krizi, kterou se každý v poslední době ohání, doufám, že se nám to povede dotáhnout do konce o příštích prázdninách,” uzavírá.