Jedna divadelní hra, dvě Fridy
Rozervaná osobnost mexické umělkyně inspirovala režisérku Janku Ryšánek Schmiedtovou k tomu, aby postavu malířky ztvárnily dvě herečky najednou. Volba padla na Tamaru Komínkovou a Evu Daňkovou. „Když jsme hru připravovali, tak jsme se museli seznámit se spoustou informací o životě Fridy Kahlo. Bylo to drsné. Nakonec jsem odmítla přečíst si její autobiografii, protože jsem se upřímně bála, že by to dokázalo člověka uvést do deprese. Přesto Fridu obdivuji. Musela to být nesmírně silná žena,“ říká Eva Daňková.
Jste dvě herečky na jednu postavu. Nemáte problém se s tím vypořádat?
Tamara Komínková: Nemáme. Ačkoliv ve výsledku hrajeme to, co se odehrává v jedné hlavě, jsme její jasně oddělené součásti.
Eva Daňková: Byla jsem velice ráda, že paní režisérka zvolila toto pojetí. Jedna herečka by to snad ani nemohla zvládnout. Rozdělit tuto roli mezi dvě představitelky je podle mě výborný a zajímavý nápad. Navíc pro mě bylo moc milé se o Fridu podělit zrovna s Tamarou Komínkovou, které si vážím nejen jako herečky. Je to skvělá ženská s velkou citlivostí, laskavostí a nadhledem.
Frida byla slavná malířka. Umíte malovat i vy?
Tamara Komínková: K malování mám blízký vztah. Původně jsem se rozhodovala, jestli se v životě budu věnovat divadlu, nebo výtvarnému umění.
Eva Daňková: Nevím, protože jsem malovat nikdy vlastně pořádně nezkoušela. Tvorbě Fridy Kahlo bych se ale určitě nikdy nemohla ani zdaleka přiblížit.
Mladá režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová je ve zlínském divadle nováček. Jak se s ní pracovalo?
Tamara Komínková: Velmi dobře. Ocenila jsem její pohodový přístup, ale i to, že si stojí za svým. Také považuji za veliké plus, když režisérovi rozumím a nemám pochybnosti o tom, co po mně vlastně chce a jak to chce.
Eva Daňková: Přesto, že je velmi mladá, je to velice vzdělaná, sympatická bytost s obrovskou energií a smyslem pro humor. Během spolupráce se stala mojí kamarádkou a doufám, že i já její.
Zažili jste s kapelou Los Perdidos, která v představení naživo hraje, pravý mexický mejdan?
Tamara Komínková: Spolupráce s takovými muzikanty je velice obohacující a jsem přesvědčená, že právě jejich účast na představení mu dává tvář. Živá hudba divadlo vždycky povznese k lepšímu a v tomto případě výborně zastupuje atmosféru Mexika.
Eva Daňková: Při přípravě nebylo moc času na mejdany. Ale vše jsme si pak vynahradili večer po premiéře. Los Perdidos to „rozbalili“ v divadelním klubu a to teprve byl ten pravý zážitek.
Studio Z nebylo v posledních letech moc využívané. Jak se vám na této scéně hraje?
Tamara Komínková: Já osobně mám Zetko z našich tří scén nejradši a doufám, že se znovu oživí a lidé si tam opět zvyknou přicházet na komornější, citlivější a civilnější věci, než které jsou zvyklí vídat ve velkém sále.
Eva Daňková: Rozdíl mezi účinkováním ve Studiu Z a na velkém jevišti je pro mě diametrální. Samozřejmě, že v obou případech musí herecký projev obsahovat svou dávku upřímnosti, pravdivosti a přirozenosti. Ovšem prostředky, které používáte, jsou hodně odlišné. Osobně je mi milejší menší studiový prostor.
