Jednou se zeptám
Stojím na křižovatce ulic Výstavní a Horní Valy v Hodoníně. Je večer 4. ledna 1950 a na rohu přešlapují dva mladíci. Sleduju je, ale nemohu se pohnout.
Ta vidina je černobílá. Pískají si známou melodii a zároveň se rozhlížejí. Po chvíli přichází k domu číslo osm starší muž, má tmavý kabát a z úst mu jde pára.
Rána! Melodii střídá rachot pistolí. Lítají kulky.
Prásk! Prásk! Muž v kabátě leží na zemi. Je mrtvý. Oba mladíci utíkají.
V oknech se rozsvěcují světla, lidé vykukují. Jsou zvědaví, co se stalo. Ten zastřelený je Alois Dyčka, agent StB.
Ten, co ho trefil, je Jaroslav Vetejška. Čtyřiadvacetiletý kluk, který se nesmířil s totalitou. Chci se za ním rozběhnout a zjistit, co se stalo.
Nejde to. Vidina už dostává barvu a dům s osmičkou je pryč. Pouze jsem se zasnil. A Vetejšku už nikdy nedohoním.
Utekl mi o šedesát let. Jednou se ho tam nahoře ale stejně na vše zeptám.
