Jehlou se oháněli už jako školáci. Dnes svými nápady oblékají jiné

Liberec býval svého času textilní velmocí známou po celé světě. Liberečané patřili k prvním, kteří mohli nosit nejnovější modely a oděvní hity. Ta doba už minula a není dnes jednoduché objevit mezi místními živnostníky krejčího nebo švadlenu. Pokud chce někdo nosit na sobě originální kousek, ručně dělaný a z pěkného materiálu, musí po módních návrhářích zapátrat. Nakonec jich ale pár objeví.

Král obleků

Látky, nitě a všelijaké oblečení zajímaly Pavla Lukáše už jako malého kluka. Když mu bylo pět a jeho rodiče si domů koupili šicí stroj, brzy ho uměl obsluhovat.
„Vždycky mě fascinovalo, že z plochého předmětu, jakým je látka, lze vymodelovat něco trojrozměrného, tedy oděv,“ vypráví Pavel Lukáš, liberecký módní návrhář. Ke krejčovině tíhl od mládí, možná prý i proto, že švadlenou byla jeho prababička, která dokonce oblékala panstvo zámku Věž u Havlíčkova Brodu.
Ve dvanácti letech si na sebe spíchl první oblečení a od té doby už jehlu z ruky nepustil. „Jasně, že se na mě dívali vrstevníci divně. Taky jsem se nikde moc nechlubil, že si oblečení šiju,“ vzpomíná Lukáš, který sám sebe obléká dodnes. Jeho cesta k vlastnímu salonu ale byla zdlouhavá. Nejdřív vystudoval gymnázium a pak na liberecké Technické univerzitě oděvní technologii. Po vysoké nastoupil na civilní službu a měl štěstí. Mohl strávit jeden a půl roku v krejčovně Šaldova divadla šitím kostýmů.
„Byla to ohromná škola. Šily tam dámy, které pracovaly v krejčovství na Sokolovském náměstí a naučily mě pečlivosti, preciznosti a takové té poctivé krejčovině. Tam jsem poznal, jaký je rozdíl mezi šitím konfekce a pořádným řemeslem,“ říká návrhář.
Preciznost a pečlivost je to, na co sází krejčí i nyní, kdy už osmým rokem tvoří ve svém módním salonu Lukas Style oblečení pro klienty. Nejraději šije pánské oděvy, mistrně zvládá tvořit saka i smokingy. Jeden, v čistě bílé barvě se zářivě rudými doplňky, si od něj dokonce nechal ušít i houslový virtuos Jaroslav Svěcený a nyní v něm jezdí po turné s cikánskou kapelou.
„Nesnažím se konkurovat konfekci v obchodech, spíš dbám na perfektní zpracování a kvalitu materiálů. I proto jsou mé oděvy poměrně drahé, ale je to proto, že neudělám několik kusů za den, ale třeba jen jeden za týden. Za to ale pořádně,“ přibližuje svou filozofii návrhář. Lukáš si sám také kreslí a vytváří střihy, přesně klientům na míru. Na jednom pánském obleku stráví i padesát hodin práce, ale oděv pak majiteli slouží léta. Dokonce s ním i může růst, protože návrhář pokaždé nechává rezervy k tomu, aby oděv mohl povolit.
„Šiju samozřejmě i dámskou módu. Mám jednoduchý, věcný styl, nejsem příliš fanouškem romantiky,“ podotýká Lukáš. Na nezájem zákazníků si prý nemůže stěžovat. „Lidi chtějí kvalitní oblečení, jiné, než nabízí běžné obchody. Chtějí originál,“ dodává Lukáš.

Dámská elegance

Jako na stránkách modního časopisu si člověk připadá, když vstoupí do krejčovského salonu liberecké návrhářky Evy Robovské. Na ramínkách visí šaty, sukně a různé jiné svršky. Všude jsou velké role pestrobarevných látek, jehelníčky, střihy, nitě. Její doménou jsou především společenské oděvy a večerní dámské šaty.
„Nejraději šiju oblečení na konkrétního člověka, než abych ušila třeba sto kusů stejných šatů a pak čekala, až si je někdo koupí,“ říká Robovská, která vystudovala nejdřív textilní školu v Liberci a pak obor projektování konfekčních výrobků na liberecké univerzitě.
Šije tedy v největší míře modely přímo na míru, ale přece jen má společně se salonem i obchod, v němž si mohou zájemci pořídit i hotové oblečení. „Rozšířili jsme náš servis i o látky a galanterii, aby si mohli například zákazníci, kteří nechtějí dát tolik peněz za ušití oděvu na míru, koupit alespoň pěkný materiál,“ vysvětluje.
Za roky, kdy působí v Liberci, si k ní našlo cestu dost zákazníků, aby se svojí prací uživila. „Jednou za rok pořádáme autorskou módní přehlídku, na kterou připravíme asi sto modelů a pak pozveme stálé zákazníky. Teď se chystáme na přehlídku do Londýna, ale jinak takové akce nepořádáme,“ říká Robovská.
Se svojí módou neobjíždí ani soutěže. „Těch jsem se účastnila ještě na střední škole, ale teď se nemůžu vrhnout uměleckým směrem, to bych pak neměla ani na zaplacení nájmu,“ podotýká. Myslí si, že soutěže jsou důležité hlavně pro začínající návháře a jejich propagaci.
A jak hodnotí Liberečany a jejich vkus v oblékání? „Zaměstnaná pracující žena nemá čas ani sledovat módu. Ty zaopatřené si trendy hlídají a vědí, co chtějí. Hlavně takové máme klienty. Ale rádi poradíme a pomůžeme i zákazníkům, kteří si třeba úplně nevědí rady a připravíme také pro ně zajímavý model za dostupnou cenu,“ dodává Robovská.

Oslnila Číňany

Lenku Valevskou z Liberce přivedla k oděvní tvorbě touha po vlastním a odlišném oblečení. „Jako puberťačka jsem byla hodně kreativní a chtěla mít něco nezvyklého, co si navíc udělám sama. Tak jsem se po studiích na gymnáziu a absolvování pedáku v Českých Budějovicích vrhla na studia návrhářství pod vedením profesora Krotkého na liberecké Technické univerzitě,“ vypráví Valevská. Pokračovala na pražské DAMU, kde se věnovala kostýmům a scénografii a potom ještě podobný obor studovala ve Francii.
Právě kostýmy pro různá divadelní představení, ale i vlastní tvorba, nyní Lenku Valevskou zaměstnávají nejvíc. „Znovu realizuji kolekci Sleepwalkers, se kterou jsem zvítězila na Mezinárodní soutěži pro návrháře do pětatřiceti let v Číně. Jejím hlavním tématem je přenesení luxusu nočního oděvu do denního života,“ vysvětluje Valevská. Kolekce je inspirovaná nočními košilkami, pyžamy a fází měsíce.
„Kladu tam důraz na tkaniny, jako len, jemná bavlna nebo paličkované krajky. Využila jsem také nový způsob zpracování plsti. A právě tímto směrem a ekotématem se v návrhářství nejvíc zabývám,“ vysvětluje Valevská.
Energii teď vrhá také směrem k divadelní tvorbě. „Momentálně připravuji kostýmy pro činoherní představení Hamleta do Bordeaux ve Francii. Chystám i dvě výstavy. V květnu jednu ve Vídni, kde představím právě Sleewalkers. Druhou v červnu v Praze v galerii Velryba v rámci pražského Quadriennale, která bude zaměřená spíš divadelně,“ popisuje své další plány návrhářka.
Momentálně ji nejvíc živí prodej oděvů přes eshop, který je součástí jejích internetových stránek. „Pravidelně ode mě berou oděvy lidi z Francie, kde jsem nějakou dobu pracovala a žila, z Vídně, ale i Češi. Mými zákazníky jsou především lidé, kteří sami mají kreativní práci,“ říká.
Často vyráží se svou tvorbou na soutěže. „Je to zajímavá zkušenost, potkávám se tam s kolegy. Třeba jsem se na jedné ze soutěží seznámila s autorem bundy, kterou jsem zrovna měla na sobě,“ dodává.