Je dcerou slavné herečky Zuzany Bydžovské, ale tohle označení nemá ráda. Dora Pružincová se vydala vlastní cestou a píše texty pro reklamní kampaně. Naposledy zaujala například neobvykle výtvarně zpracovanou kampaní pro síť pekáren Paneria.
Pružincová, kterou nikdy nelákalo herectví, vyhrála už několik prestižních cen, ale ani jednu nemá doma. Jak podle ní reklama člověka ovlivňuje?
Už jako malá jste vídala svou matku na televizní obrazovce. Čím jste v té době chtěla být, až budete „velká“?
Měla jsem tehdy velkou obrázkovou knihu lidského těla a tu jsem si pořád prohlížela. Z toho moje babička zubařka usoudila, že asi budu lékařka. Ale úplně konkrétní představu jsem nikdy neměla. Všechny věci, které jsem kdy dělala, byly vlastně náhoda.
Co byla první náhoda?
Na gymplu jsem začala doučovat angličtinu. Nakonec jsem se učením živila tři roky.
Kde jste se tak dobře naučila anglicky?
První třídu jsem studovala v Americe. Moje babička se tam za komunistů vdala. Já si to sice nepamatuji, ale asi jsem se tam naučila dobře anglicky. Paradoxně jsem se zdokonalila nejvíc, když jsem sama začala učit.
Jakou náhodou jste se dostala k reklamě?
Můj táta, který pracuje v reklamě jako art director, mi vždycky ze srandy říkal, že až nebudu chtít učit, ať jdu dělat textaře do reklamky, protože ti nemusí nic umět. Takže když jsem zatoužila po změně, pustila všechny lekce angličtiny a začala rozesílat životopisy. Moc to nešlo. Tahle práce se shání těžko, ale nakonec jsem se dostala do jedné malé agentury.
Proč jste se rozhodla přejít z malé reklamní agentury do podstatně větší?
Psala jsem tam hlavně různé letáky nebo články na weby. Ale věděla jsem, že jsou i lidé, kteří dělají třeba reklamní spoty do televize. To mě zajímalo.
Myslíte, že má vaše práce smysl?
Vždycky se směju, když jdu večer domů a na poštovních schránkách má každý druhý člověk napsáno: „Prosím, nevhazovat reklamu!“ A to si přečtu po dnu v práci, kdy jsem měla pocit, že jsem udělala něco, co mělo smysl. Myslím, že tohle dobře odráží vztah lidí k reklamě, kteří ji znají jen z toho, že na ně všude útočí.
A vám nevadí všudypřítomná reklama?
Někdy ano. Stala se mi vtipná věc. Četla jsem článek o jedné zahraniční reklamě a chtěla jsem si ji pustit. Ale abych si ji mohla přehrát, musela jsem se nejdřív podívat na jinou placenou reklamu. A to mi už přišlo hodně absurdní. Je rozdíl, když máte hodinový pořad v televizi, který je rozdělený pětiminutovým blokem reklam, a když máte čtyřicetivteřinové video, před kterým vám pustí třicetivteřinový šot.
Na jaře jste vyhrála tři nejvýznamnější české reklamní ceny Louskáček jen den před tím, než vaše matka získala Českého lva.
Ano, za loňský rok jsem vyhrála tři Louskáčky. Zlato, stříbro a bronz, abych to měla kompletní. Ale ani jsem je nepřebírala, protože jsem v té době byla na dovolené. A teď jsem vyhrála stříbrný Bubínek v Portoroži ve Slovinsku, ale tam jsem taky nejela, protože už pracuji v jiné agentuře. Tu cenu jsem neviděla a asi ani neuvidím, protože nepatří jenom mně. Reklama vzniká jako týmová práce. Takže je to hlavně pro můj dobrý pocit.
Komu všemu tedy náleží?
Patří to klientovi, vedení agentury, kreativnímu řediteli, copywriterovi, art directorovi, režisérovi, fotografovi, ilustrátorovi, grafikům, DTP, accountům, produkci, s přesahem to patří všem, kteří pracují v agentuře. Třeba i paním uklízečkám, které nám uklízí stoly, protože jinak bychom tam měli takový binec, že bychom nemohli pracovat.
Nemáte pocit, že lidé vnímají reklamu jako něco otravného?
Zdá se mi, že lidé mají obavu, že na ně reklama působí nějak podprahově. Jako když se vkládá skrytý obsah do filmů. Ale takhle to nefunguje, je to o hodně přímočařejší. V reklamě se například nesmí lhát. To je zakázané. Když někdo vypustí lživou informaci, Rada pro reklamu by ho měla donutit to stáhnout.
Lidé ale kvůli reklamě více utrácejí.
Existuje představa, že reklama nutí lidi kupovat si třeba drahé džíny. Ale dělá to ta reklama? Dnešní společnost je nastavená tak, že kdo má víc peněz, má více síly a může být pro určité lidi přitažlivější. Pokud si koupím drahé džíny od konkrétní značky, dávám tím najevo, že mám peníze na drahé věci. A ta cenovka tam bude i bez reklamy.
Může být reklama člověku i něčím prospěšná?
Informuje vás o novinkách na trhu, vysvětluje, co je přednost kterého produktu, může vás inspirovat podpořit neziskové organizace. No a někdy vás třeba prostě jenom pobaví.
Jaké pro vás je mít slavnou matku?
V mém životě to už několik let není podstatné.
A v době, kdy to podstatné bylo?
To znamenalo, že kdyby se mnou někdo dělal rozhovor ve druhé třídě, tak by otázka nezněla, co dělám ve volném čase, ale co dělá moje máma ve volném čase. Nebyla jsem sama za sebe, ale byla jsem něčí dcera.
Jak na to reagovali vaši spolužáci?
Hlavně se mě ptali, proč se nejmenuju po mámě. Nikdo nechápal, že si nezměnila jméno. A pak se mě vždycky ptali, jestli nechci být herečka. A já jsem opravdu nikdy nechtěla být herečka. Protože kvůli novinářům chápu, jak je strašné být slavný. Obecně panuje názor, že když někdo chce být hvězdou, tak přece musí počítat s tím, že za ním budou chodit a fotit ho. Nikoho nenapadne, že chce třeba jen v klidu dělat svoji práci.
Brala vás máma na natáčení nebo na zkoušky do divadla?
Byla jsem párkrát na zkouškách v divadle. Ale víceméně se mě to nikdy netýkalo.
Takže vás práce herce neoslovila?
Myslím, že můžeme mít ideály o nějaké práci jen do chvíle, než ji poznáme. A stát pod reflektory, které jsou mimochodem velice nepříjemné, a být dramatický, to není pro mě. Taky vás moc neplatí, což řada lidí neví. A hlavně jsem ze všeho nejvíc nikdy nechtěla být slavná.
O reklamních textařích se říká, že se rádi smějí svým vtipům, protože jim připadají dobré. Je to pravda?
Tak to dělám neustále. Ale někdy mám strach, protože já si občas připadám hodně vtipná, ale nikdo jiný se nesměje. A když to potom jde do televize, tak to může být teprve průšvih.
REKLAMNÍ SLOVNÍK
copywriter - píše reklamní texty a slogany
art director - zajišťuje vizuální podobu reklamy
account - jedná za reklamní tým s klientem
DORA PRUŽINCOVÁ
Narodila se 23. září 1988 v Praze.
Její matkou je herečka Zuzana Bydžovská, otec Yaro Pružinec je významný reklamní art director.
Za rok 2010 získala zlatého, stříbrného a bronzového Louskáčka, v září získala stříbrný Bubínek ze soutěže v Portoroži.
Pracovala v reklamních agenturách Cartel Publicité, Kaspen/Jung von Matt, nyní pracuje pro Young&Rubicam.
Pracovala na kampaních pro Panerii, Kooperativu, Budvar či Vodafone.
