V jednadvaceti letech si může Karel Abraham připadat jako král. Závodníka z Brna totiž čeká premiéra v královské kubatuře – MotoGP. Abraham za deset let závodění navštívil tolik exotických míst, že vízy zaplnil dva pasy. Přestože je jeho život výlučný, občas zapřemýšlí, jaké by bylo žít „běžný“ život. Čas před prvním závodem, který pojede v Kataru v neděli 20. března, tráví Abraham neoblíbenou přípravou v posilovně. Aby se rozptýlil, zapózoval pro Sedmičku ve stylu muzikálu Rebelové na stroji Jawa 50 lidově přezdívaném „pařez“.
Jak odhadujete své šance?
Doufám, že budu soupeřit alespoň s Toni Eliasem a Cal Crutchlowem (jezdci, kteří při posledních testech jezdili přibližně stejně rychle jako Abraham - pozn. red.). Chtěl bych pravidelně sbírat body.
Reálný by mohl být bodový zisk v rozpětí třiceti až šedesáti bodů. Bude to ale hodně těžké.
Doma v Brně se vám příliš nedaří. Vyjde to letos?
Věřím, že ano. Naposled jsem si nevěřil, a podle toho to dopadlo. Letos proto půjdu na start s tím, že to vyjde.
Co odpovíte na kritiky, že jste se do MotoGP dostal jen díky penězům, které pořadateli mistrovství přinesl váš táta a majitel vaší stáje?
Na účast v MotoGP nestačí batoh plný peněz. Tři roky zpět chtěl basketbalista Michael Jordan svůj tým, ale nepovolili mu to. Peníze měl, ale ne zkušenosti. Kromě toho jsou třeba kontakty a výsledky. Zajímavý musí být i jezdec. I tak trvá vyjednávání měsíce.
Na Facebooku máte 3900 přátel. Kolik je skutečných?
Facebook beru jako propagaci a možnost spojit se s fanoušky. Komunikace přes internet mě ale nebaví. Rozhodně na web nepíšu, že jsem si dal palačinku a jdu se osprchovat – na to jsou experti američtí jezdci. Skutečných kamarádů nemám moc, ale pár opravdu dobrých přátel mám.
Čím to, jste osamělý?
Dost jsme se stěhovali a prošel jsem třemi základkami a dvěma gymnázii. V té době už jsem dost cestoval a od patnácti jsem byl pryč pořád. Osamělý nejsem, občas se mnou létá na závody přítelkyně Nikča.
Nechybí vám běžný život?
Oproti klukům v mém věku opravdu trávím čas hodně jinak – mnoho věcí mám naplánovaných dopředu. I když jsem doma v Brně, dělám jiné věci než ostatní. Občas mě zamrzí, když jsem s přáteli dopředu domluvený na večer, a něco do toho vleze. A musím na sebe pořád dávat pozor. Takže lidem s běžným životem občas závidím, ale neměnil bych.
Jaká je jízda na ducati?
Je to hodně náročné, často brzdím ze 240 na osmdesát kilometrů v hodině. Pořád se jezdí smykem, motorka má velkou sílu.
Čím to, že na testech v Sepangu ducati zaostávaly?
Lidé z Ducati byli spokojení. Trať v Sepangu prý ducati tolik nesvědčí, v Kataru by to mělo být lepší. V Sepangu jezdci zajíždí nejlepší časy zpočátku, když je trať studená. Zatím nemám zkušenosti, abych nejlépe zajel už druhé kolo.
Jak vypadá vaše příprava?
S kamarádem chodím do posilovny, sám bych se nedonutil. Pak dělám squash, lezení po stěně a motokros.
Potykal jste si s některým z jezdců?
Nějak vřelé vztahy mezi jezdci nebyly ani nebudou. Ale mile mě překvapil třeba Dani Pedrosa, se kterým jsem si párkrát popovídal v hotelu.
Dostáváte stálý plat, nebo vás platí od výsledku?
Systém odměn je nesmírně složitý, ale peníze mám za body a dobré umístění. Naopak třeba za špatnou kvalifikaci mi peníze srážejí.
Jste závislý na adrenalinu?
Určitě. Desetkrát ročně skáču v Prostějově s padákem a chci získat licenci. Toužím si skočit z balonu, z letadla to není ono.
