Je tady rámus jak v židovské škole, říkají občas čeští učitelé. Ve skutečné židovské škole, ješivě, to ale vypadá úplně jinak.
Studenti v bílých košilích, černých kloboucích a s nezbytným plnovousem se soustředí nad knihami. Jeden z nich čte pasáž z tóry zpěvným, monotónním hlasem s důrazem na první slabiku jako pouliční prodavač novin. Ostatní se kývají v různém rytmu, někteří rychle a divoce, jiní pohyb jen naznačují. Školní třídu tvoří místnost s velkým stolem uprostřed a nezbytnou knihovnou.
Maharalův institut, jak se škola oficiálně nazývá, je v centru Josefova, v tradiční pražské Židovské čtvrti. Už druhým rokem funguje jako rabínský seminář pro zhruba desítku studentů, kteří do Prahy přijeli studovat talmud a židovské právo s důrazem na práce rabího Löwa.
„Institut chce vrátit rabího myšlenky, ne se zaměřovat na stereotypy, které vznikly kolem golema. Chce zejména přispět k návratu Prahy na mapu moderního židovského myšlení,“ vysvětluje bývalý předseda Pražské židovské obce Tomáš Jelínek.
Zatímco pro Čechy je rabí Löw spojen s Golemem, pro Židy je Löw, či jak oni říkají Maharal, velkým učitelem a světcem. První skupina studentů přišla z Izraele, Jižní Ameriky a USA.
Z Brooklynu do Prahy
Je to už čtrnáct let, co opustil domovský Brooklyn šéf Maharalova centra rabín Manis Barash a přijel do Prahy. Osmatřicetiletý rabín patří k jedné z největších světových židovských organizací zvané Chabad Lubavič. Tvoří jednu z větví chasidismu, která u židovského náboženství klade důraz na prožitek, optimistický životní přístup a mystiku.
Kromě misijního charakteru se ale každodenní činnost Chabadu příliš neliší od jiných židovských skupin. Častými účastníky aktivit lubavičských chasidů jsou cizinci žijící v Praze. „Prioritou jsou ale čeští Židé a mnoho z nich se našich akcí účastní,“ říká Barash.
Samostatná čtvrť je pryč
Židovská obec v Praze, která sdružuje občany hlásící se k židovskému vyznání, národnosti nebo původu, má zhruba sedmnáct set členů. V Praze působí přibližně stejný počet izraelských a amerických Židů, kteří do metropole míří za obchodem.
Doba, kdy měli Židé v Praze vlastní čtvrť, dnešní Josefov, je pryč. Z původního Židovského města toho až na synagogy a hřbitovy mnoho nezbylo, a dnes zde je jen zlomek někdejší židovské populace.
Odhaduje se ale, že kromě organizovaných Židů jich v Praze žije dalších několik tisíc. Nemají potřebu se kvůli svému původu s někým družit, nehlásí se k němu, či o něm ani neví.
Přesto lze v Praze najít instituce spojené s Židy. Třeba restaurace nebo speciální prodejna s košer potravinami. Nabízí například maso a mléčné výrobky, které splňují ty nejpřísnější předpisy.
„Třeba mléko, které bylo podojené za přítomnosti Žida a existuje o tom i videozáznam,“ vysvětluje Aaron Günsberger z rituálního oddělení společnosti Samson Kosher Food Corporation, která restauraci i obchod provozuje.
Známé hebrejské slůvko košer je jakýmsi předchůdcem dnes tak polulárního slůvka bio. Představuje soubor stravovacích pravidel pro rituální čistotu jídla židovské kuchyně. Vypočítavá druhy zvířat, které jsou povolené i zakázané jíst, zapovídá konzumaci krve či společně vařit maso a mléko.
V Praze jsou čtyři košer restaurace, dva obchody, ale košer nabídku najdou i hosté v některých luxusních hotelech, třeba Hiltonu.
Spolky, školy a časopisy
Pro pražskou židovskou komunitu vychází i mnoho novin a časopisů, v papírové i elektronické podobě. Pražští a čeští Židé založili také hodně různých spolků: sportovní, sdružující oběti holocaustu, pečující o židovské památky a také starobylý spolek Chevra kadiša. Ten po staletí pečuje o všechny rituální a organizační záležitosti související s židovským umíráním a pohřbem.
Maharalův institut není jedinou židovskou školou v Praze. Při Židovské obci fungují i Lauderovy školy. Základní vznikla v roce 1997, od roku 1999 existuje čtyřleté gymnázium. V Lauderově škole se učí to samé co jinde, jen se k učivu přidávají další speciální předměty a také prostředí má specifický duch.
Nejvíc to platí zřejmě ve školce určené téměř výhradně židovským dětem. Naopak na gymnázium chodí každý, kdo splní přijímací zkoušky. Nežidovských žáků, tedy těch, kteří nemají ani jednoho z prarodičů židovského původu, je ve škole zhruba polovina.
Gymnazisté tam oproti svým vrstevníkům mají v rozvrhu hebrejštinu a židovská studia, kde si po dvouletém základu vybírají semináře podle chuti. Třeba dějiny Židů 20. století, americkou židovskou literaturu, ale také studium talmudu.
Domov na Hagiboru
Druhou institucí je Domov sociální péče Hagibor. Tamní pozemky koupila Pražská židovská obec už na přelomu 20. století a vybudovala moderní sociální ústav.
Po válce ho získala vinohradská nemocnice, která tam umístila dětské oddělení. To fungovalo až do roku 2005.
Židovské obci se dům podařilo získat v restituci. A rozhodla se ho využít opět jako domov pro starší členy komunity.
„Jde o největší projekt v novodobé historii Pražské židovské obce, šetřili jsme na něj devět let,“ řekl při otevření její předseda František Bányai.
Rekonstrukce a přístavba historické budovy z počátku 20. století přišla Pražskou židovskou obec na téměř dvě stě milionů korun.
„Vnější zdi jsou ze železobetonu, okna jsou bezpečnostní a celý areál obklopuje plot, který vydrží náraz nákladního auta s trhavinou,“ vysvětlil mimořádná bezpečnostní opatření architekt domova Jan Línek.
V původní historické budově vzniklo denní centrum. Jeho návštěvníci mohou využít rehabilitaci, tělocvičnu, lékařskou ordinaci, ale také jídelnu s košer kuchyní nebo věž s vyhlídkou a klubovnou.
Stará budova se rozrostla v severní části o moderní bezbariérovou přístavbu, ve které vzniklo šestačtyřicet bytů pro šedesát lidí.
