Jezdit jen tak dopředu? Nuda, říká mistryně Evropy v krasojízdě | E15.cz

Jezdit jen tak dopředu? Nuda, říká mistryně Evropy v krasojízdě

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Nikola Lebánková z Brna patří v sedmnácti letech k nejlepším krasojezdkyním na světě. Ví o tom ale málokdo.

Když vyhrají hokejisté mistrovství světa, jsou náměstí plná lidí a všude vlají české vlajky.

Podobné je to i ve chvíli, kdy mistrovské tituly ze zahraničí přivezou Češi vynikající v jiných sportech. Když sedmnáctiletá Nikola Lebánková z Brna před pár týdny získala bronz na mistrovství světa v Japonsku, objevila se v médiích sotva noticka. Talentovaná dívka totiž vyniká v krasojízdě.

Krásný, náročný, ale amatérský sport je dnes na okraji zájmu fanoušků. Navíc nepatří mezi olympijské disciplíny, takže se do něj nehrnou ani sponzoři.

Přesto Lebánková dosáhla v krasojízdě hned několika velkých úspěchů. Letošní rok byl pro ni jedním z nejúspěšnějších. Kromě bronzové medaile z mistrovství světa je nejlepší juniorskou krasojezdkyní v Evropě.

Zajedete si někdy na kole do města?

Určitě ne. Nebaví mě, když jen tak na kole sedím a jedu dopředu. Musím na něm vždycky něco dělat.

Takže projížďka na kole, jak ji zná většina Brňanů, není nic pro vás?

Miluji krasojízdu. Vlastně jsem na kole, jako všichni ostatní, nikdy pořádně nejela.

Kdy jste zjistila, že jezdit „normálně“ na kole neumíte?

Už ve čtyřech letech.

V té době má většina holčiček na běžném jízdním kole pomocná kolečka.

Jenže mě ježdění nebavilo. Začala jsem lozit po řídítkách, zkoušela jsem stát na sedle. A tak jsem začala chodit cvičit do tělocvičny v Řečkovicích. Navíc to byl úplně jiný sport. Zkusila jsem to, párkrát jsem chtěla taky skončit, ale zůstala jsem u krasojízdy.

Co na to rodiče?

Mám v nich obrovskou podporu. Od malinka se mnou jezdí po trénincích a závodech.

Umění krasojízdy jste po někom podědila?

Většinou to tak je, že se tento sport dědí z generace na generaci. V mém případě je to jinak. Začala jsem cvičit ze zájmu a chytilo mě to.

První úspěchy jste zaznamenala již v útlém věku, na špici v zahraničí jste se dostala až později. Co plánujete dále?

Ve dvanácti letech jsem jela jako nejmladší účastnice na mistrovství Evropy. Probojovala jsem se tam. Od té doby jezdím na evropské závody každým rokem. Příští rok by měl být můj poslední.

Proč poslední?

Příští rok mi bude osmnáct, takže končím v kategorii juniorek a měla bych jezdit už spolu se staršími závodnicemi.

Vrátila jste se z Japonska, kde jste získala bronz na mistrovství světa. Jaké to tam bylo?

Je to velmi zajímavá země. Úplně jiná, než ty evropské. Na objevování krás jsem ale neměla tolik času, protože jsem byla od rána do večera v hale.

Byla to vaše nejdelší cesta na závody?

Většinou jsou mistrovství světa v krasojízdě pořádána v Evropě. V Německu, Švýcarsku, České republice. Takže tak daleko jsem ještě nebyla.

Rodiče zůstali doma, neměli strach?

Oni všechno prožívají víc než já. Měli cestovní horečku, nervy. Přes půl světa jsme byli ve spojení přes Facebook. Zatímco jsem jezdila v hale, rodiče to sledovali v přímém přenosu na internetu.

Určitě je to zlato z mistrovství Evropy a teď bronz z mistrovství světa. Tam jsem ale soupeřila s pětadvacetiletými ženami.

Je to těžší?

Byla jsem mezi nimi nejmladší, takže závody byly pro mě riskem.

Jak rozhodčí krasojízdu hodnotí?

Závodník má svou sestavu několika cviků, každý má určitou bodovou hodnotu. Body se sečtou a při startu každý závodník začíná s maximálním počtem bodů. Ty se pak strhávají. Podle toho, jakou udělám chybu. Je to stejné jako v krasobruslení. To se také skládá z bodové hodnoty.

Na každý závod jezdíte s jinou sestavou?

S trenérem si připravíme na každou sezonu jednu sestavu. Tu piluji až do mistrovství světa nebo Evropy. Výrazněji se nemění, jen přidávám nebo vyhazuji některé cviky. Ale takovým systémem, abych měla pořád maximální počet bodů. Nebo se přidá takový cvik, který má větší bodovou hodnotu.

Co si pod tím mám představit?

Třeba když stojím na řídítkách a otočím se. Body připíšu tak, že se neotočím jednou, ale dvakrát nebo třikrát.

Kolikrát jste spadla?

Padám pořád. Hlavně při tréninku. Měla jsem nalomenou kostrč, všude samé modřiny.

Učíte se padat?

Vím, co mám od pádů čekat. Jakmile začnu padat, vím, co dělat. Nepadám po hlavě dolů, padám na nohy.

Má vaše kolo brzdy?

Ne, pořád jede.

Počkejte, tak jak se to kolo ovládá?

Je to furtšlap. Zabrzdí se to jedině tak, že musím zpomalit šlapání. Spousta lidí, kteří vyzkoušeli, jak se na kole jede, neuměli zastavit. Rozjeli se, pak dali nohy na zem a křičeli.

Na kolik takové krasojezdecké kolo bez brzd vlastně přijde?

Třicet tisíc a vydrží pět šest let. Ale kolem toho jsou další nákladné věci. Galusky, spousta dalšího materiálu. Kdyby byl sponzor, mohla bych mít nové kolo každé dva roky.

Jak to máte se sponzory?

Hlavním sponzorem je tatínek. Krasojízda je zrovna typ sportu, který není moc vidět.

Baví vás kromě krasojízdy ještě něco?

V patnácti jsem si udělala řidičák na malou motorku a mám skútr. Mám tedy vztah ještě k motorkám.

Takže plánujete přesednout z kola na silný stroj?

Asi ne, z velkých motorek mám strach. Stačí mi motorky do 125 kubických centimetrů.

Jak dlouho se dá v krasojízdě udržet na předních místech?

Mému trenérovi je sedmatřicet let. Po sedmi letech se vrátil ke krasojízdě, začal jezdit a byl čtvrtý na mistrovství světa. Takže i do takového věku lze jezdit. Chtěla bych jezdit do třiceti. Když to zdraví dovolí.

Narazila jste na zdraví. Hlídáte si životosprávu?

Nemůžu být jako bečka. Musím si hlídat váhu, výšku mám dobrou. Takže si jdu občas zaběhat.

Jak se vám daří skloubit sport se školou?

Studuji stavební průmyslovku a někdy se to blbě dohání. Zatím ve škole nepropadám.

Zbývá vám čas na koníčky?

Moc ne, protože jezdím dvě sezony ročně. Je toho na mě opravdu hodně.

Takže až vám bude třicet a ohlednete se zpátky, řeknete si, že to všechno nějak rychle uteklo?

Asi tak. Ale pořád mě to baví, ještě nikdy mě nenapadlo, že bych s krasojízdou sekla. A to i přesto, že z medailí není žádné ocenění.

Jaký cvik je nejtěžší, řekněme vrchol krasojízdy?

Stojka na řídítkách a sedle. Kolo přitom jede do osmičky. Těžký je také přeskok ze sedátka na řídítka.

Co byste poradila těm, kteří by se chtěli krasojízdě věnovat?

Nedělejte něco polovičatě. Nemá to cenu. Pokud něčeho chcete dosáhnout, dělejte to naplno, nedělejte sport jenom pro zábavu, ale i proto, že chcete něco dokázat. Je to sport na druhou.

NIKOLA LEBÁNKOVÁ

* Narodila se 5. května 1994 v Brně.
* Studuje Střední průmyslovou školu stavební v brněnské Kudelově ulici.
* Na krasojezdecké kolo usedla ve čtyřech letech.
* Letos se stala mistryní Evropy, mistryní Česka v kategorii juniorek a na mistrovství světa v Japonsku byla třetí.
* Jejím největším sponzorem je otec Marek Lebánek, který podniká ve stavebnictví.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video